Postřehy ze závodů (Petr Kaňovský)

Návrat na přehled závodů

Zobrazit zprávy ze všech závody - rok:   2020   2019   2018   2017   2016   2015   2014   2013   2012   2011   2010   2009   2008   2007   


9.6.2010 Popůvky 7,9 km

Pořadí: 159. ze 159 běžců

Čas: 1:09:18

Rychlost: 6,84 km/hod (8:46 na km)

Profil: převážně lesní cesty, prvních cca. 0,5 km prudce do kopce, poté cca. 4 km zvlněný profil s převažujícím stoupáním, dále cca. 3 km klesání (místy poměrně prudké) a posledních 500 m rovina.

Celkové převýšení: asi 110 metrů

Počasí: cca. 25 stupňů, jasno, místy kaluže

Mým 48.závodem se stal opět závod Letního běžeckého poháru, tentokrát v Popůvkách. Profil tratě je poměrně náročný a dlouhodobě mi nevyhovuje, zejména klesání na zablácených cestách je nepříjemné. V minulých závodech LBP, které ovšem byly mimo Popůvky, se mi opakovaně dařilo a umisťoval se v první polovině startovního pole, čehož si všiml i glosator LBP (viz zde). Dařilo se mi i v tréninku a opakovaně jsem překonal všechny osobní rekordy od 1 km po 15 km, včetně 5 km za 20:39 a 10 km za 43:13. I přesto jsem se začal dostávat pod tlak lidí z mého okolí, kteří očekávali, že budu nadále běhat lepší a lepší časy a z nichž někteří radili, co ještě dělám podle nich špatně. Rozhodl jsem se tomu bránit poněkud netradičně, k čemuž jsem zvolil právě závod LBP Popůvky.Už delší dobu jsem měl chuť si zaběhnout závod jen tak volně, pro radost, ale stále to nevyšlo. Dnes jsem se tedy rozhodl běžet z plného tréninku, včetně ranních 5 km tempem 4:29/km, po delším běhu na start (5,2 km za 34:08) a hlavně bosky. K prezenci jsem doběhl asi 10 minut před startem, zaplatil 30 Kč a postával u auta pořadatelů, takže jsem se vyzul až krátce před startem, abych nebudil zbytečný rozruch předem. Takto si mě všimli jen jen dva lidé, vedle kterých jsem stál na startu. Proslov pana Kocourka byl neobvykle dlouhý a navíc ho lidé vzadu stejně dobře neslyšeli, nicméně když konečně skončil, tak závod odstartoval.

První část vedla po silnici do kopce, tam se mi běželo dobře. Jakmile jsem se ale dostal na cestu s pískem a drobným štěrkem, tak jsem musel výrazněji zpomalit, takže mě už do 1.km předběhli všichni závodníci. Někteří se mě ptali, kde mám boty, tak jsem pro jednoduchost říkal "sázka". Nijak jsem nelhal, protože jsem se vsadil sám se sebou, že zvládnu závod takto absolovovat. Další kilometry byly náročnější, po trati byl často drobný štěrk, který byl dost nepříjemný, ostatně mnozí běžci mi říkali "fakír". Jediné místo, kde se dobře běželo, byla hlíněná cesta kolem 4.km a pak blátivá místa s kalužemi, které sice nešlo probíhat rychle, ale byly příjemným osvěžením pro nohy. Asi na 2,5.km mě předstihla poslední závodnice, ale na již zmíněném úseku hlíněné cesty jsem jí dostihl zpět a předběhl. Jakmile ale trať začala klesat, opět na nepříliš dobrém kamenitém podkladu, tak mě předběhla a definitivně se vzdálila. Poslední km byly náročnější ještě více, zejména na asfaltce s pískem. Chvílemi jsem musel přejít do chůze, ale jinak se snažil běžet, byť krátkými kroky. Potil jsem se více, než při obyčejném běhu téměř dvojnásobnou rychlostí, ale bylo to fajn. V posledním kilometru jsem potkal několik běžců, kteří se vraceli domů na kolech, a v posledních několika set metrech i Dana Orálka, který mě pak doprovodil až do cíle. Uběhl jsem 7,9 km za čas 1:09:20, takže průměrná rychlost byla jen 6,83 km/h, což sice vypadá ostudně, nicméně jsem bosoběžec amater, takže na zmíněném podkladu nebylo lehké běžet.

Po doběhu jsem se pobavil chvíli s Jardou Kocourkem a některými běžci. Potřeboval jsem se napít a naštěstí mi jeden člověk dal láhev s větším množstvím vody. Ani nevím, jestli to byla voda od pořadatelů, nebo soukromá, a ani jsem dostatečné nepoděkoval, dehydrataci jsem ale měl celkem velkou. Pak jsem si vydal umýt nohy do rybníka a poté se už v botách vydal domů, opět 5,2 km, tentokrát za 37:14. I když jsem doběhl poslední, tak jsem rád, že jsem to zkusil právě takto. Protože jsem většinu pozornosti věnoval došlapu, tak se mi krásně vyčistila hlava, dobře jsem se nadýchal lesního vzduchu a zjistil, že není nic nenormálního neběžet závod na maximální výkon. Možná mě někteří nepochopí, ale k tomu je potřeba si to aspoň jednou zkusit, pokud k tomu má tedy člověk chuť.

Za 11 dní bych měl běžet Visegrad maraton. Jedná se o závod s náročným kopcovitým profilem, navíc je nejistá i trať, protože slovensko-polská trasa je částečně pod vodou, a navíc na maraton nemám vůbec natrénováno, protože veškerá příprava směřovala na 1-15 km. I přesto to ale chci zkusit, závod si užít a zároveň získat informace o aktuální trénovanosti. Následně pak možná zkusím Olomoucký pulmaraton a poté se rozhodnu, jak budu běhat. Jedno je ale jisté: nadále budu preferovat běh pro radost, podle momentální chuti s jen obecně postavenými pravidly, před během podle pevných plánů, jakkoliv by mě právě takový trénink mohl podle názoru mnohých výkonnostně posunout. Také se nechci dostat do tlaku, že je opravdu nezbytné, abych se závod od závodu zlepšoval a že pokud to bude jinak, tak je to zklamání. Myslím, že zatím se zlepšuji slušně a není třeba se deprimovat tím, jestli zrovna u konkrétní vzdálenosti bych mohl zaběhnout třeba o 1 procento rychleji, pokud bych trénoval nebo závodil jinak ...

Poznámka večer po závodě: i když jsem bosoběžec začátečník, tak jsem při běhu nezpůsobil žádné zranění a šlapky jen zdravě pálí a jsou prokrvené, díky reflexní masáži, kterou mi dal běh po písku, štěrku a nerovném podkladu.

Pořadatel na svých stránkách uvedl: "To na opačné konci výsledkové listiny figurující Petr Kaňovský, snaže neumazat si nová Mizuna, která jsem před nedávnem prodal, nastoupil na trať po vzoru famózního Abebe Bikily bosý. Boty sice ušetřil blátivé vrstvy, ale doběhl poslední a ztracené body mu budou možná při závěrečném účtování chybět.", evidentně však tento můj komentář nečetl. :-)


Návrat na přehled závodů