30.6.2010 Obřany 8,8 km

Pořadí: 76. ze 199 běžců

Čas: 38:57

Rychlost:  13,56 km/hod (4:26 na km)

Profil: mírně zvlněný profil, převážně asfaltová cyklostezka

Počasí: cca. 30 stupňů, polojasno až skoro jasno

Vývoj tempa a srovnání s 26.5.2010:

Vzdálenost	1 km	2 km	3 km	4 km	5 km	6 km	7 km	8 km	8,8 km
Mezičas	4:31	8:49	13:08	17:35	21:59	26:28	30:58	35:26	38:57
Tempo na km	4:31	4:18	4:19	4:27	4:24	4:29	4:30	4:28	4:24
Srovnání s 26.5.	+3 s	-4 s	-10 s	-12 s	-14 s	-7 s	-2 s	+3 s	+9 s

Mým dalším závodem se stal opět závod LBP v Obřanech, kde jsem přes 5 týdny zaběhl slušný čas 38:48. Oproti tomuto závodu však došlo k výraznějším změnám podmínek, zejména bylo o hodně tepleji (cca. 30 stupňů ve stínu). Také jsem závod absolovoval na konci měsíce s rekordní kilometráží (celkem 372 km), navíc den po tréninkovém běhu na 31 km, v němž jsem překonal osobák na pulmaraton, 25 km i 30 km (zde skoro o sedm minut). Z důvodu pracovního vytížení jsem dnes nestihl se podívat na čas z minulého závodu, takže jsem se mylně domníval, že jsem tenkrát běžel pomaleji. S ohledem na okolnosti jsem se proto rozhodl zkusit běžet na výsledný čas kolem 40 minut, čemuž odpovídalo tempo něco málo nad 4:30/km. Na místo prezence jsem dojel tramvají pouhých 5 minut před začátkem závodu, tak jsem rychle zaplatil, připnul číslo a čip a postavil se na start, kde jsem potkal několik známých. Na více nez na pár slov už nezbyl čas a bylo odstartováno. :-)

První kilometr jsem začal pocitově svižně, nicméně musel jsem se proplétat skupinami běžců, z nichž mnozí začali zcela nerozumně velmi rychle. Nechápal jsem, když třeba nejmenovaný kamarád běžel první km asi za 4:00, když celý závod chtěl běžet asi 4:40/km, nicméné jsem se tím nenechal nijak rozhodit a první km uběhl za 4:31. Od této chvíle jsem běžel s Romanem Krestou, což vedlo ke zrychlení tempa na 2.-3.km na 4:18, resp. 4:19. Běželo se mi dobře a postupně jsme předbíhali více běžců, včetně mých známých. Ti, kteří měli výkonnost podobnou jako já, byli už po 3.km za námi (Zdeněk M., Martin Č., Ivo Z., Milič H., Pavel S.), takže jsem věděl, že běžíme dobře. Čtvrtý kilometr jsem mírně zvolnil, ale i tak se snažil občas dostihnout nějakého běžce a pak ho předstihnout. Protože obrátka je na 4,4.km, tak jsem v protisměru potkával rychlejší běžce a třeba ze vzdálenosti od Sváti S. usoudil, že ztrátu mám více než přiměřenou. Ještě před obrátkou jsem předběhl další 2 lidi a hned po ní ztratil i Romana. Ten nakonec doběhl o minutu za mnou, ovšem v pro něj dobrém čase pod 40 minut, za což mi po závodu děkoval. Mezičas na obrátce jsem měl o 13 sekund rychlejší než před měsícem, tuto informaci jsem ale přesně nevěděl.

Druhá polovina byla poněkud monotónní. Běželo se mi dobře, nicméně nikdo neběžel mým tempem a dokonce mě ani nikdo nepředbíhal. Bylo dost teplo a nechtělo se mi honit čas, když se mi dařilo tempo držet stále pod 4:30/km. Od obrátky po 7.km jsem postupně předstihl 6 lidí, z nichž se mě nikdo nesnažil ani chvíli držet. Pak mě konečně dostihl jeden běžec, který mě i na chvíli předstihl, na to jsem nicméně reagoval zrychlením při stoupání do kopce, což vedlo k tomu, že jsem se od něj opět odpoutal, i k tomu, že jsem předstihl dalších 5 lidí. Posledních 800 metrů jsem předstihl další čtyři lidi a uhájil postavení před jedním "dotírajícím" běžcem až do cíle, takže jsem celkem předstihl od obrátky 15 lidí. I přesto byl ale výsledný čas o 9 sekund horší než před 5 týdny. Protože ale více běžců podalo výrazně horší výkon než tehdy, zejména kvůli počasí, tak jsem zaběhl svůj nejlepší výsledek za závodech LBP a doběhl na 76.místě ze 199 lidí.

Ihned po doběhu se byl tradičně na 10 minut vyklusat a pak se důkladně napil a občerstvil i pořadateli připraveným melounem. Strávil jsem nemálo času diskusí s různými přáteli - s potěšením sleduji, že jich mám na závodech stále více - a pak se vydal se Sváťou klusem směrem k domovu. Protože mě ale píchalo do levého nártu, tak jsem běh na Lesnické ukončil a domů dojel trolejbusem. Jsem přesvědčen, že i když jsem nezaběhl traťový rekord, tak jsem podal na své poměry dobrý výkon, o čemž svědčí i rekordní počet bodů, který jsem získal za závod v žebříčku LBP, což znamená, že jsem běžel v porovnání s ostatními běžci nejlépe ze všech dosavadních účastí na závodech LBP.Umístnil jsem se na tomto závodě o 27 míst lépe, než odpovídá mé dostavadní výkonnosti. Z tohoto pohledu mohu být velmi spokojen. Zřejmě jsem to ale se zátěží již poněkud přehnal, protože vnímám poměrně výraznou únavu a to i svalovou. Sice jsem dodržoval pitný režim a zvolil celkem vhodnou strategii (rozložení tempa), avšak i přesto toto v souvislosti s předcházející zátěží nebylo pro mé tělo nejjednodušší ...

V posledních měsících jsem zažil poměrně výrazný růst výkonnosti na všech vzdálenostech, což se projevuje růstem kilometráže, osobními rekordy i umístěním na závodech. Sice zejména v maratonu jsem ještě nedosáhl takového výkonu, jako bych si přál, ale jinak jsem spokojen. Otázkou ale je, co dál. Myslím, že kilometráž už více zvyšovat nemohu, intervalové běhy běhat zatím nechci kvůli riziku zranění a mám dojem, že zejména u kratších vzdáleností jsem se dostal už blízko aktuálních možností. Nečiní mi sice uź takové problémy běhat v horku nebo po větší zátěži, ale přesto stále slyším, že běhám pod své možnosti, ale já prostě lépe zatím zaběhnout nedokážu. Má smysl se ještě pokoušet rekordy dále atakovat? I pokud by se to podařilo, co mi to přinese? Samozřejmě, zejména matematické analýzy dělám rád, ale ty mohu dělat i u jiných běžců. Když to vezmu jinak, tak jsem byl možná spokojenější po doběhu naboso na posledním místě v Popůvkách než teď. Vím, že se zlepšuji a že mi běhání pomáhá, ale stejně tak vím, že zlepšování je důsledkem přístupu, který nejsem schopen dlouhodobě udržet. Nikdy přitom nebudu běhat tak dobře jako mnozí jiní lidé, protože mi chybí přirozené dispozice a nejsem na sebe v tréninku ani závodě tak tvrdý, jako oni. Ano, vydržel jsem běhat přes 3 roky bez zranění a dostal se z nuly na relativné slušné časy, ale co dál? Mám také dojem, že i když se tomu bráním, tak se stávám na běhu "závislým", a proto zvažuji radikálnější krok, kterým by bylo omezení až zastavení běhání na delší dobu. Vím, asi nikdy už nebudu v takové formě, jako jsem nyní, protože jsem běhání věnoval hodně času. Vím také, že své fyzické nedostatky umím aspoň částečně vyvážit svými zkušenostmi postavenými na exaktních analýzách, ale i přesto mám přirozená omezení, přes která nedokážu jít. Je to paradoxní, ale možná má smysl přestat soutěžit právě tehdy, když se mi relativně daří. Nechám si ale určitý časový odstup a pak se budu znovu rozhodovat. V každém případě jednoznačně odmítám nabídku svých kamarádů, abych běžel třeba některou etapu MUM, nebo nepovažuji nic špatného na tom, že jsem pulmaraton běžel v úterý soukromě a ne v sobotu nebo v neděli na některém závodě. Na druhé straně ale zvažuji, zda by bylo opravdu správné dokazovat si "nezávislost" na běhání třeba tím, že 14 dní neuběhnu ani kilometr. Navíc to asi ani nepůjde, protože třeba můj kamarád H. mi skoro každý den posílá SMS, zda s ním nepůjdu daný den běhat, což realizuji tak 2 x týdně, protože on sám nebo s kýmkoliv jiným kvůli své nemoci běhat nedokáže. Učím se ale i vůči němu být asertivní a odmítat pro mne nepříliš vyhovující nabídky, abychom šli třeba běhat za poledního vedra a slunce ... Nechci to ale zbytečně více rozebírat. Nosnou myšlenkou je, že přesně v polovině roku 2010 je pravý čas se rozhodnout, co dál. Děkuji všem za podporu i pochopení.