Postřehy ze závodů (Petr Kaňovský)

Návrat na přehled závodů

Zobrazit zprávy ze všech závody - rok:   2021   2020   2019   2018   2017   2016   2015   2014   2013   2012   2011   2010   2009   2008   2007   


9.10.2010 Ostrava maraton

Pořadí: 58. z 125 běžců (122 doběhlo)

Čas: 3:35:05

Rychlost: 11,77 km/hod (5:06 na km)

Profil: sedm městských okruhů, větší část po silnici a cyklostezkách, asi 200 metrů v každém okruhu terénní část (tráva), přibližně rovina

Počasí: nejprve cca. 8 stupňů, mlha, poté cca. 15 stupňů slunečno

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

KmTempo koloTF koloMezičasTempo celkemPořadí čas kolaPořadí celkem
6,1354:45150,30:29:074:4555.55.
12,1454:46157,50:57:434:4555.56.
18,1554:50159,01:26:454:4760.56.
24,1655:00157,81:56:494:5062.60.
30,1755:16158,92:28:304:5566.60.
36,1855:27157,33:01:165:0165.58.
42,1955:38157,83:35:055:0664.58.




Vývoj náskoku oproti stávajícímu osobnímu rekordu (Bratislava 29.3.2010):



Mým 63.závodem a jubilejním 10.maratonem se stal maraton v Ostravě. V Ostravě jsem loni zaběhl poprvé pod 4 hodiny a překonal osobní rekord o téměř 24 minut. Od té doby jsem běžel 3 další maratony, avšak zlepšil jsem se již "jen" o pět a půl minuty, když jsem v Bratislavě zaběhl 3:50:33. Velkou výhodou ostravského maratonu nicméně je, že je téměř na konci sezony, a protože v létě běhám více než v zimě, tak existuje nemalá naděje, že na něj budu připraven o něco lépe než třeba na jaře v Bratislavě.

Letošní sezona ale byla poněkud netradiční, když největší zlepšení jsem vnímal už v červnu tohoto roku, kdy jsem zaběhl i nejlepší výsledek na závodech Triexpertu (dle žebříčku). V červenci jsem pak začal běhat naboso na dráze, což vedlo k výraznému zlepšení osobáků na krátkých vzdálenostech. Začátkem srpna jsem strávil týden na dovolené v Krkonoších, kde jsem naběhal hodně kilometrů a úspěšně se zúčastnil i MR v běhu do vrchu. Po návratu z Krkonoš ale přišla únava a zdánlivý pokles aerobní vytrvalosti. Nadále se mi dařilo zejména u krátkých běhů a přestože jsem o málo překonal osobní rekord na 10 km (30.8. 43:04), tak největší zlepšení bylo na 250 metrů, zatímco delší běhy se mi neběhaly vůbec dobře. I přesto jsem se ale v polovině září rozhodl přihlásil na desítku do Běchovic a na maraton do Ostravy. Zároveň jsem se rozhodl využít nabídku Michala Holíka na koupi měřiče tepové frekvence s GPS (Garmin) a přibližně ve stejné době jsem začal běhat s kamarádkou Evou.

Testování Garmina a běhání s Evou mi dalo nový impuls. Běh mě znovu začal více bavit, mé běhání bylo pestřejší (od krátkých vzdáleností velmi rychlým tempem po delší vzdálenosti) a také má kilometráž se rychle zvyšovala až na 100 km poslední týden před maratonem a 115 km v týdnu maratonu (včetně tohoto maratonu a nedělního 10 km běhu). Vím, že před maratonem má dojít k postupnému útlumu intenzity i objemu, ale mě běhání bavilo a navíc jsem chtěl Garmin otestovat a získat základní data pro odhad vhodné strategie pro maraton. Dělal jsem i poněkud neobvyklé věci, jako byla účast na dvou závodech v jednom dni (v Blažovicích) a snažil se i zdravěji stravovat. Dovolil jsem si běhat i den před maratonem a to dokonce dvakrát, nejprve 5 km ráno a pak více než 7 km odpoledne s Evou. Jsem přesvědčen, že i toto mi dalo potřebnou pohodu a to bez ohledu na únavu, kterou tyto běhy mohly způsobit. Pro samotný maraton jsem se rozhodl testovat strategii přibližně rovnoměrné tepové frekvence, kterou jsem chtěl udržovat kolem 160/min a případně ji pak mírně zvyšovat k 166/min. Přepočteno na čas to znamenalo běžet na cílový čas kolem 3:35 (Sváťovi jsem psal 4.10. "Otázkou nicméně je, zda by pro tělo byl udržitelný růst TF ze 160 na 166, což by znamenalo začít na 4:50/km a postupně klesat na 5:20/km, pak by výsledný čas byl 3:34:30. Podle mého názoru by toto mohla být zvládnutelné."). Pokud by toto vyšlo, tak by to znamenalo zlepšení osobního rekordu o 15 minut, s čímž jsem tak úplně nepočítal, ale chtěl jsem zkusit běžet takto co nejdéle a získat také data pro regresní analýzu, kterou bych použil při dalších závodech. Abych se motivoval tuto strategii dodržet, tak jsem přislíbil zaslat i 10 EUR za každou započatou minutu pod 3:50 na bratislavské misie a také se vsadil s kamarádkou Evou, že zaběhnu lépe než 3:44:44.

Na závod jsem přijel autem s Danem Orálkem, Miličem Hlucháněm a Pavlem Horákem. Jsem vděčný Danovi, že mě vzal, protože jsme dojeli až na místo startu a mohl jsem si u něj v autě ponechat osobní věci. V době startu bylo poměrně chladno a mlhavo, avšak i přesto jsem startoval v obvyklém oblečení (trenky a tričko). Věděl jsem totiž i to, že by během dne mělo být slunečno a teplo, což se už od 2.kola vyplnilo.

K samotnému průběhu závodu mohu napsat jen to, že jsem se snažil dodržovat strategii, kterou jsem zvolil předem. Skoro pořád jsem koukal na hodinky a běžel zcela podle sebe, bez kontaktu s jinými běžci. Překvapilo mě, že při tempu 4:45/km je tepovka o něco nižší, než jsem myslel, ale od druhého kola už se dostala na úroveň k 160/min, s čímž jsem počítal. Po skončení druhého kola jsem vzal poprvé vodu a od dalších kol (3.-6.) bral vodu, čaj i čokoládu, což byla změna třeba oproti loňské Ostravě, kde jsem běžel zcela bez občerstvení s výjimkou nápojů. Třetí kolo jsem měl průměrné tempo 4:50/km a pulmaraton absolovoval v čase 1:41:26, což bylo jen o necelé dvě minuty horší než při osobáku na pulmaraton a zároveň o minutu a půl lepší než při rekordním maratonu v Bratislavě (viz grafy výše). Tempo jsem mírně zpomalil na 5:00/km, ale bylo to v souladu s očekáváním. Na začátku pátého kola došlo k dalšímu zpomalení, takže jsem hned poté věnoval asi minutu čurání, už jsem těch tekutin v sobě držel více než dost (viz skok růstu tempa a poklesu tepovky na grafech). Po této přestávce jsem se snažil držet tepovku stále kolem 160/min, ale neměl odvahu jít příliš výše. Na konci pátého kola (30.km) jsem čekal, zda mě předstihne Dan Orálek o dvě kola, ale to se nestalo, takže jsem teprve při výběhu z náměstí uviděl Dana přibíhat do cíle a poblahopřál mu k vítězství. Na 30 km jsem přitom těsně překonal osobák na této trati.

V šestém kole jsem bohužel nejenže zpomalil, ale také dovolil, aby tepovka klesala až pod 155/min, kde jsem ale viděl hranici, pod kterou jsem nechtěl jít, takže jsem vždy mírně zrychlil. Důvodů, proč jsem nedodržel původní strategii, mohlo být více, určitě to byla i určitá únava a zároveň radost z toho, že aspoň jeden osobák jsem už překonal. Také jsem nechtěl riskovat vyčerpání organismu pár kilometrů před cílem a vlastně začal běžet na jistotu. Když jsem po průběhu náměstím na konci 6.kola viděl mezičas 3:01, tak bylo zcela jasné, že poslední kolo za 29 minut nedám, takže se pod čas 3:30 nedostanu, ale naproti tomu mám skoro jistotu, že se při rozumné strategii dostanu pod 3:40. Na původní strategii jsem v ten okamžik už nemyslel a rozhodl se pořádně občerstvit. Vypil jsem čaj, trochu vody (zbytkem jsem se polil) a snědl několik kousků čokolády a hrst hrozinek. Zdá se jako nerozumné strávit skoro minutu občerstvením, ale já si chtěl pojistit, že doběhnu, neboť jsem čas pod 3:40 považoval za velký úspěch.

V posledním kole jsem se asi po 2 km rozhodl držet jednoho běžce, který mě předběhl, ale nakonec jsem se ho držel jen asi 500 metrů a pak se vrátil k pomalejšímu běhu. Tepovka se vrátila na cca. 158/min, tempo bylo jen kolem 5:45/km, ale běh jsem si užíval, aniž bych cokoliv složitě přepočítával. Teprve cca. kilometr před cílem jsem zjistil, že mám šanci doběhnout v čase těsně pod 3:35, pokud výrazněji zrychlím. Samozřejmě jsem ale nevěděl, kolik sil ještě mám a také si neuvědomil, že část trati před náměstím vede do kopce. Přesto jsem ale postupně zrychloval a do cíle doběhl za poměrně vysoké TF (172/min) jen o 5 sekund za časem 3:35, tedy v čase 3:35:05. Osobní rekord jsem tak přesto překonal o více než 15 minut a skončil v první polovině startovního pole na 58.místě ze 122 klasifikovaných běžců.

Po závodu jsem cítil výraznější únavu a přestože jsem se občerstvil a sedl si, tak mi tepovka nechtěla klesnout pod 130/min a navíc mě začalo pobolíval v bederní páteři. Rozhodl jsem se proto pro jediný správný krok - jít klusat, navíc naboso. Mohlo působit komicky, když jsem v okolí náměstí klusal bosý, ale já si hleděl svého zdraví a uběhl tak velmi pomalým tempem 2,5 km. Běh mi velmi pomohl, v zádech bolet přestalo, únava ustoupila a i tepovka skočila o 10-15 tepů níže než před klusáním. Při cestě zpět jsem měl problém ještě s dehydratací, projevující se tmavým zabarvením moče, ale po dalším doplnění tekutin se vše dostalo do normálu a další den jsem se cítil ráno tak dobře, že jsem byl běhat dalších 10 km.

Jsem rád, že se mi závod povedl a že se ukázalo, že přestože nejsem schopen a ochoten dodržovat přesné tréninkové plány, tak mé běhání přece jen má určitou logiku, která se projevila i výraznějším zlepšením při maratonu. Z dat, která jsem získal, přitom je zřejmý další potenciál k případnému zlepšování na čas mezi 3:25 a 3:30, ale myslím, že nemám kam spěchat. Aktuálně je potřebné si odpočinout a pak zkusit případně překonat ještě osobáky na 16 km až pulmaraton, kde bych podle regresní analýzy mohl mít největší šanci ke zlepšení. V zimě bych si pak chtěl od závodění i běhání na rekordy odpočinout, abych pak měl novou chuť v příštím roce. V sobotu ještě poběžím misijní běh v Bratislavě, ale spíše než na výkon poběžím kvůli tomu, abych podpořil tamní misie (ostatně ani částka, kterou jsem jim poslal díky osobáku na maraton, nebyla úplně nevýznamná). Velmi mě potěšilo několik příznivých reakcí, které můj výkon v Ostravě vyvolal. Je pravdou, že můj přístup k běhání i závodům často nesměřuje k okamžitému zlepšení výkonnosti a že bych často mohl zaběhnout při jiném přístupu lépe, ale já se snažím o dlouhodobější pokrok a hlavně o to, aby mě běhání bavilo. Věřím, že to je důležitější než to, že jsem možná už nyní mohl v Ostravě zaběhnout pod 3:30. Pokud mi vydrží chuť i zdraví a budu mít štěstí na tak úžasné běžecké partnery, jako je Eva (Hynek, Honza, Sváťa a další), tak věřím, že ještě někdy dobrý výkon zaběhnu a pokud ne na maratonu, tak třeba na některé kratší trati. Ještě jednou děkuji Bohu i všem přátelům za podporu i úžasné chvíle, které jsem i díky nim mohl letos při běhání prožít!


Návrat na přehled závodů