Pořadí: 88. ze 370 běžců

Počasí: cca. 12 stupňů, zataženo

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

Mým dalším závodem se stal Beh s nádejou, který proběhl v rámci doprovodného programu bratislavských celoměstských misií. Závodu jsem se zúčastnil zejména proto, že propojení běhu a křesťanství mě velmi oslovuje a sám jsem v tomto roce pořádal v rámci charismatické konference tzv. Charismatický běh, kterého se zúčastnilo 13 účasníků. Očekával jsem, že běh v Bratislavě bude mít velmi přátelskou atmosferu s relativně málo účastníky a chtěl jsem též pozdravit mé kamarády redemptoristy, u kterých jsem v Bratislavě strávil celý školní rok 2006/2007. Byl jsem velmi překvapen, když jsem na stránkách běhu viděl stále rostoucí počet účastníků a rozsahem akce jsem byl šokován. Hlavního běhu se zúčastnilo 370 účastníků a doprovodného dětského běhu 98 dětí, navíc každé s dospělým doprovodem. Také účast předních slovenských běžců a dokonce běžců z Keni a Nového Zelandu (skončili na prvních třech místech) mě příjemně překvapila.

Na běh jsem jel do Bratislavy s P.Jiřím Šindelářem, který působí v řeholním domě v Tasovicích u Znojma. Večer před během jsem měl zdravotní problémy, kvůli kterým jsem zvažoval, že do Bratislavy vůbec nepojedu, ale P.Jiří mě přesvědčil, abych to přesto zkusil, což jsem učinil hlavně proto, že jsem se ráno cítil v pořádku. Na místo prezence (které mimochodem bylo přímo pod okny teologické fakulty, na které jsem studoval) jsem dorazil asi hodinu před startem závodu, ale kvůli velkému počtu závodníků byla dost velká fronta. Zašel jsem si tedy na mobilní WC a když jsem pak uviděl svého kamaráda Lukáše, se kterým jsem v Bratislavě v roce 2006 dokonce bydlel na jednom pokoji, tak jsem opustil frontu a strávil několik minut rozhovorem s ním. Pak jsem se do fronty znovu zařadil (na její konec), což znamenalo, že jsem startovní číslo s čipem vyzvedl až asi 5 minut před plánovaným startem závodu. Zašel jsem se převléci do stanu, věci si dal do batohu a batoh odevzdal do úschovy. Pak jsem se přesunul na nedelaké náměstí, odkud probíhal start. Viděl jsem, že v startovním koridoru už je spousta lidí, ale když jsem slyšel, že start je až za 5 minut, tak jsem si ještě jednou odskočil na mobilní WC, což jsem potřeboval. Do startovního koridoru jsem se tak dostal jen asi 2 minuty před začátkem běhu, takže jsem byl téměř poslední z 380 běžců a běžkyň.

Po slavnostním přivítání za hojné účasti diváků byl běh odstartován. Vzhledem k mé poloze ale trvalo 19 sekund, než jsem prošel startovní čarou a i poté nebyl pohyb úplně plynulý, protože jsem začal postupně předbíhat běžce přede mnou. Navíc jsem omylem vypnul svůj Garmin, místo abych pouze stiskl mezičas, takže údaje z prvních 150 metrů (46 sekund) po startu nemám. Postupně ale trať byla volnější, zejména pak od prvního stoupání, na kterém jsem předběhl nemálo běžců. Velmi příjemně mne překvapilo i povzbuzování diváky na celé trati a také bubnování bohoslovců a zpěv křesťanských chval na dvou místech okruhu. Bylo to velmi příjemné, tak úžasnou atmosferu jsem ještě nezažil. Přestože v tomto běhu nešlo v prvé řadě o výkon, tak jsem se snažil běžet co nejlépe, zejména pak v druhém kole, kde se i má tepová frekvence dostala dlouhodobě nad 180/min s doběhem na 193/min. I když jsem ke konci běhu vnímal únavu a menśí žaludeční problémy, tak jsem stále předbíhal hodně lidí a věřím, že kdyby trať byla o něco delśí, tak bych zaběhl ještě lepší výsledek. I tak 88.místo a průměrné tempo 4:24/km nepovažuji vzhledem k okolnostem za špatný výsledek.

Ihned po doběhu jsem dostal dárkovou tašku s Písmem svatým, časopisem Slovo mezi námi a malým občerstvením. Odevzdal jsem čip a hned poté šel běžet ještě třetí kolo, jako výklus. Zvlášť u běhů s rychlejším závěrem je toto nezbytné pro dobrou regeneraci a také jsem si chtěl znovu užít atmosferu běhu. Po absolovování dalšího kola jsem se pak pozdravil se svými kamarády redemptoristy, z nichž někteří běželi, včetně slovenského provinciála Michala Zamkovského, který ve své kategorii mužů nad 60 let skončil na 2.místě (původně mu uvedli chybný rok narození, takže ho dali do špatné kategorie, naštěstí jsem si toho však všiml a pořadatele jsme na to upozornili). Přestože na náměstí byla úžasná atmosfera, tak jsem vnímal únavu, a proto jsem se šel raději převléci do stanu a vrátil se na náměstí už v normálním oblečení. Po vyhlášení, které bylo také velmi pěkné, jsme spolu s kamarády redemptoristy šli na oběd do řeholního domu. Tam jsem se pozdravil s dalšími kamarády a odpoledne pak s P.Jiřím vyrazil na procházku do Horského parku, na Slavín a k "Lurdské jeskyni". Večer jsme pak zašli na zahajovací misijní mši v jednom z bratislavských kostelů a pak se vydali autem do Brna.

Celý výlet byl úžasný a více než překonal všechny mé představy. Přestože jsem nebyl úplně fit, tak jsem rád, že jsem se ho zúčastnil a věřím, že i příští rok se v Bratislavě nebo kdekoliv jinde bude podobná akce konat. Znovu musím poděkovat i kamarádům redemtptoristům, že mě v roce 2007 k behu přivedli, a Bohu, že mi dává možnost ho poznávat a chválit i skrze běh.

P.S. Několik fotek z běhu je v závěru tohoto článku. Další fotky jsou na této stránce. Tisková zpráva z Denníku Šport je zde.