Postřehy ze závodů (Petr Kaňovský)

Návrat na přehled závodů

Zobrazit zprávy ze všech závody - rok:   2021   2020   2019   2018   2017   2016   2015   2014   2013   2012   2011   2010   2009   2008   2007   


2.4.2011 Pražský pulmaraton

Pořadí: 2188. z 7229 běžců

Čas: 1:53:41 (reálný čas 1:53:24)

Rychlost: 11,14 km/hod (5:23 na km)

Profil: městský okruh Prahou, silnice

Počasí: cca. 20 stupňů, polojasno

Rozložení tempa (čas na km) a tepové frekvence (tepů/min):

   
9.km není na grafu kvůli přehlednosti ostatních sloupců celý, skutečné tempo 12:24/km

Před dalším závodem jsem uvažoval, zda se ho vůbec zúčastnit. Věděl jsem, že se má výrazně oteplit, a že když jsem běhal v zimě při minus pěti stupních v kraťasích a tričku, tak asi budu mít při +20 stupních ve stínu (na slunci více) problém. Přihlašoval jsem se nicméně už v prosinci, a tehdy jsem netušil, jaké počasí bude. Dalším problémem mohla být kumulovaná únava po rekordních výkonech z března, kdy jsem například zlepšil svůj nejlepší čas na 10 km o dvě a půl minuty a na maraton o 16 minut. Věděl jsem, že toto není ideální přípravou pro pražský pulmaraton, nicméně jsem chtěl využít dobré podmínky, které jsem v březnu měl. Zvažoval jsem také, zda se nestát vodičem na 2 hodiny, avšak byl jsem nakonec rád, že Miloš Škorpil našel velmi zkušenou Pavlínu, která se této role zhostila. Věřím, že bych byl dobrým vodičem na dráze, avšak na trase, kde bych se při odhadu tempa měl spokojit s GPS, která v městské zástavbě nefungovala úplně dobře, bych měl problém i s rovnoměrným tempem mezi kilometrovníky ...

I přes pro mě nepříznivé podmínky jsem chtěl závod zkusit běžet na cílový čas 1:30, který by dle mých výpočtů měl být v mých silách. Zdržení na startu bylo díky mému dobrému startovnímu číslu jen 17 sekund, ale od začátku jsem viděl, že se mi neběží úplně dobře. Vodiči na 1:30 mě předběhli už na 2.km (startovali za mnou), ale měl jsem dojem, že běží rychleji, než je tempo 4:15/km. Bohužel tomu tak nebylo, protože z již zmíněných důvodů GPS podměřovala vzdálenost. Na 5.km jsem ztrácel na vodiče už minimálně 20 sekund a v ten moment jsem udělal velkou chybu. Protože mi bylo dost teplo, tak jsem se na občerstvovačce polil celým kelímkem vody, čímž jsem se sice ochladil, ale to asi bylo dost rychlé a spíše mi uškodilo. Navíc mi Mattonka vnikla i do očí, které začaly pálit. Dále jsem se rozhodl neztrácet čas a nebrat další kelímek, abych se z něho aspoň trošku napil, což ovšem souviselo s mým strach z Mattonky, když nebyla k dispozici čistá voda, na kterou jsem zvyklý.

Věděl jsem, že i pokud chci čas 1:31, tak musím zkusit zrychlit. I když jsem si myslel, že se mi to podařilo, tak bohužel Garmin tento kilometr podměřil více než na jiných částech a kilometr měl za 4:21. Teď jsem ale udělal největší chybu. Místo, abych střízlivě přiznal, že závod doběhnu za 1:35-1:40, tak jsem zkusil výrazněji zrychlit, a ignoroval tepovku, které jsem si v té době nevšímal. Ta vzrostla na 180/min a hned poté přišlo silné píchání v boku. Tento problém mě provází jen výjimečně s tím, že vždy pomohlo zpomalení a výrazné prodýchání, tentokrát to však nestačilo a problém přetrvával i přes zpomalení. Začal jsem mít též žízeň a potit se. Po 8.km za 6:30 jsem se rozhodl vzdát, protože jsem nechtěl riskovat další problémy a narušit si možnost trénování a případně i závodění v dalších týdnech. Dorazil jsem tedy ke zdravotnikovi na začátku 9.km, zastavil se, několik minut diskutoval o svých problémech a zajímal se, kde je nejbližší voda. Byl jsem nepříjemně překvapen, když mi sdělil, že ta je až na občerstvovací stanici o více než 2 km dále a že je nejlepší na ni dojít po trase závodu. Rozloučil jsem se a pomalou chůzí vydal dále. 9.km jsem tak měl za 12:25. Poté jsem zkusil i pomalu klusat, ale musel jsem klus střídat s chůzí, protože se píchání v boku ještě objevovalo a též žízeň byla silná.

Na konci 10.km jsem se rozhodl, že se pořádně napiji na občerstvovací stanici a pak z tréninkových důvodů závod zkusím doběhnout, pokud potíže zcela ustoupí. Na občerstovačce jsem ale narazil na problém, že nebyla nalita voda a že i když pořadatelé ji dolévali, tak do kelímku nalili tak 0,2 dcl mattonky, což bylo zoufale málo. Otravoval jsem tam ale dost dlouho a postupně vypil asi 3 dcl, i když asi z 10 kelímků. Konečně jsem po delší době občerstvovačku opustil a vydal se na další běh.

Běželo se mi dobře, 12.km měl za 5:35. Pak jsem si všiml, že mé průměrné tempo je pomalejší, než tempo vodičů na 2:00, tak je zkusil doběhnout, což se mi podařilo na konci 14.km. Poté jsem při střídavém tempu (4:27, 4:35, 4:47, 4:52, 4:32, 4:42, 4:50, 4:32) doběhl až do cíle, příčemž jsem předbíhal stovky běžců. Ke konci jsem zkusil ještě zrychlit a dobíhal i s poměrně vysokou TF (189/min). Výsledný čas byl 1:53:41, což je na mé poměry velmi špatný výsledek, avšak pozitivní je, že jsem závod doběhl, navíc s negativním(!) splitem přes 10 minut. Ostatně, i v pořadí jsem se umístnil v první třetině (2188. z 7229 doběhnutých), což není úplně špatné, byť při standartním výkonu bych měl být kolem 500.místa (můj kamarád, který měl kolem 1:38, byl kolem 700.místa) ...

Nijak nezastírám, že se mi závod z různých důvodů nepovedl, nicméně ho beru jako cennou zkušenost do budoucna. Navíc jsem v Praze prožil během necelých 48 hodin i jiné pěkné události, takže nelituji, že jsem tam byl. Jedinou otázkou je, abych zvážil, jestli chci nebo nechci startovat na dalších podobně velkých akcích, navíc za podobného počasí, jako bylo včera (například na PIM maratonu, kde jsem běžel loni, též s nepříliš dobrým výsledkem).


Návrat na přehled závodů