Čas: 1:31:09 (reálný čas 1:31:03)

Rychlost: 13,89 km/hod (4:19 na km)

Průměrný tep: 171,8 tepů/min

Profil: 3 okruhy centrem Pardubic, silnice, velmi mírně zvlněný

Počasí: 15 stupňů, jasno

Rozložení tempa (čas na km) a tepové frekvence (tepů/min):

   

Mým 80.závodem se stal Pardubický vinařský pulmaraton, který jsem běžel jen dva týdny po nepříliš úspěšném závodu v Praze. Bohužel jsem nebyl úplně v pohodě, protože jsem měl jednak určité osobní i pracovní problémy a kromě toho jsem v úterý v poledne při pomalém běhu zakopl o nerovnost na chodníku (poprvé po 4 letech běhání) a oděrky pod koleny bolely ještě i dnes. Přesto jsem se nakonec rozhodl do Pardubic odjet, i když se mi ráno moc nechtělo. Jeli jsme vlakem s Honzou Teclem a skupinou 4 dalších běžců z Brna, cesta byla fajn. Protože start byl až v poledne, tak jsme si s Honzou po registraci prohlédli centrum města a pak se přesunuli do šaten. Viděl jsem, že počasí mi opět nevyhovuje, protože se výrazně oteplilo a bylo slunečno, přestože bylo předpovídáno polojasno až oblačno. Během cesty a pak v Pardubicích jsem proto vypil celkem litr vody a také se více najedl (snědl čokoládový krosan a pak celý 100g balíček oplatků), vše ovšem s dostatečným předstihem před startem, takže jsem pak byl ještě před startem vícekrát na WC.

Nevěděl jsem, jak se mi poběží, nicméně jsem se rozhodl zkusit běžet při tepové frekvenci mezi 170 a 182 tepy za minutu. Už na startu jsem měl neobvykle vysokou frekvenci (107/min), což obvykle nemívám. Tepovka poměrně brzy vzrostla nad 170/min, takže mi bylo velmi rychle jasné, že by bylo zcela naivní zkoušet běžet tempem 4:16/km na cílový čas 1:30, protože bych mohl dopadnout stejně jako v Praze. Oděrky trochu bolely, ale jinak výrazněji nebránily běhu. Další vývoj byl poněkud monotónní, snažil jsem se držet konstantní tepovku těsně nad 170/min a tempo se drželo kolem 4:20/km (menší kolísání má částečně na svědomí i ne úplně rovinatý profil). Abych neriskoval, tak jsem už po 4.km využil první občerstvovací stanici, kde jsem se napil vody a namočil si obličej a krk a stejně tak postupoval i na 11.km (viz krátkodobé propady TF na grafu). Po 11,5 km jsem doběhl Honzu, který začal rychleji než já, a po chvíli ho předběhl. Poslední okruh jsem chtěl tepovku mírně zvýšit na 175/min, ale to se mi nepodařilo. Naopak jsem byl poněkud rozladěn tím, že když jsem na 18.km dobíhal na třetí občerstovací stanici, tak tam panoval poněkud zmatek, když se tam "motalo" více běžců a na stolku jsem neviděl nalitou vodu, tak jsem se tam nezdržoval a běžel dál. Poté o málo kleslo tempo i tep, ale viděl jsem, že běžím dobře a mám šanci na čas určitě pod 1:32 a možná i pod 1:31:30. 20.km byl chybně umístněn, takže jsem byl zmaten informací, že jsem tento km běžel za 4:05 (ve skutečnosti cca. 4:20), ale i to přispělo k tomu, že jsem uviděl šanci i na překonání osobního rekordu. Pustil jsem se tedy do souboje s jedním zahraničním běžcem a asi 500 metrů před cílem mu výrazným zrychlením utekl a poté jsem osamoceně doběhl do cíle. Škoda, že jsem neměl nikoho dalšího, kdo by mě motivoval k dalšímu zrychlení, nicméně i tak jsem zaběhl čas 1:31:09 a překonal tak osobní rekord o 11 sekund.

Na závodu je velmi neobvyklé, že jsem měl přibližně rovnoměrné tempo (dokonce s negativním splitem 19 sekund) a přitom tepovka byla téměř konstantní od konce 1.km až do cíle. Tento jev neumím dobře vysvětlit, nicméně přispěl k tomu, že i když začátek nevypadal dobře, tak výsledný čas byl velmi slušný. Průměrné tempo bylo 4:19/km a průměrná tepovka 171,8 tepů/min, což je méně než při jiných obdobných pokusech. Podle všeho jsem téměř celý závod běžel v aerobním režimu, avšak rychleji jsem dnes běžet nedokázal. To ale nevadí, protože co nevyšlo dnes, tak vyjde jindy. Důležité je, že jsem si potvrdil, že běhání dle tepové frekvence je pro mě bezpečnější strategií než běhání dle tempa (při kterém navíc údaje z Garminu mohou být zkreslené, zvlášť v městské zástavbě) a že má aerobní připravenost je zřejmě dobrá a dává dobré šance i pro maraton.

Celkově se mi prostředí v Pardubicích zdálo mnohem lepší než v Praze, k čemuž přispělo i bohaté občerstvení v cíli závodu (měl jsem vodu, koláče, perník a poté s větším odstupem i guláš s chlebem). Nevadila ani přibližně kilometrová vzdálenost mezi místem startu/doběhu a šatnami. I když jsem na závod původně nechtěl jet, tak jsem rád, že jsem se ho zúčastnil a prožil tam pěkný den (a i díky Honzovi, který doběhl jen o minutu za mnou, jsem poznal i několik běžců z fora na behej.com, za což jsem též rád).