Čas na 32,5 km: 2:31:46;      pulmaraton za 1:34:40

Rychlost na 32,5 km: 12,85 km/hod (4:40 na km);      pulmaraton 13,37 km/h (4:29 na km)

Průměrný tep po 32,5 km: 163,3 tepů/min;      pulmaraton 164,6 tepů/min

Profil: městský okruh Prahou, silnice

Počasí: cca. 20 stupňů, skoro jasno

Rozložení tempa (čas na km) a tepové frekvence (tepů/min):

   

Dalším závodem se stal pražský maraton, na který jsem se přihlásil již 31.12.2010. Zvažoval jsem, jestli se ho zúčastnit, protože jsem věděl, že i přes zlepšení na kratších tratích není můj trénink na maraton zaměřen (postrádá dlouhé běhy) a tušil jsem, že se může projevit kumulovaná únava z předchozích týdnů. Zvažoval jsem též, jakým způsobem závod pojal a rozhodl jsem se zkusit běžet tempem kolem 4:16/km co nejdelší dobu a poté buď pokračovat v běhu nebo i odstoupit. Tentokrát jsem přitom startoval za organizaci Světlo pro svět, kterou jsem chtěl takto podpořit při léčbě zraku lidí v Africe.

Již několik dnů před závodem jsem věděl, že se má oteplit, ale skutečnost bohužel předčila mé očekávání. Snažil jsem se sice několik dní před závodem dostatečně pít, ale i tak jsem věděl, že teplo je můj velký nepřítel. Dalším problémem je, že jsem zvyklý běhat na dráze nebo rovné asfaltce, zatímco trať závodu vedla i přes tramvajové ostrůvky, dlažební kostky a podobně. Dále pak v městské zástavbě (a hlavně tunelech) nefunguje úplně dobře měření vzdálenosti pomocí GPS, na což jsem naneštěstí opět zapomněl. Konečně, jsem se před závodem necítil úplně dobře, špatně jsem spal a ráno si na bolest hlavy musel vzít Paralen. Závod jsem se tedy rozhodl zkusit běžet o něco pomaleji, než jsem původně plánoval a to tempem těsné pod 4:30/km, přičemž jsem doufal, že bych mohl takto doběhnout až do cíle, což by znamenalo výborný čas 3:10 (případně do 3:15 při zpomalení). Nastavil jsem podle toho i pípání hodinek každých 4:30, abych mohl snadno porovnat svůj náskok/ztrátu.

Hned po rozběhnutí jsem vnímal teplo i problémy s kostkami a záhy se začal potit. Litoval jsem, že první občerstvovačka je až na 5.km a rozhodl se, že budu preventivně pít a polévat se na každé občerstovačce, která od 5.km byla každých 2,5 km. Díky pravidelnému pití a polévání se mi podařilo držet tempo těsně pod 4:30/km až do 17.km, s výjimkou 14.km, který jsem běžel pomaleji kvůli tomu, že v té době GPS ukazovala o 10 s/km rychlejší tempo, než bylo ve skutečnosti. Tepovka při konstantním tempu postupně mírně klesala, což znamenalo, že je vše v pořádku. Poté následoval úsek po slunci, který nemám moc rád, jedná se o závlek na Podolské nábřeží a zpět. Neběželo se mi moc dobře, ale zpomalil jsem jen mírně a na pulmaratonu měl mezičas 1:34:40, tedy o 20 sekund lépe než byl plán. Myslím, že vzhledem k podmínkám to byl velmi dobrý mezičas, když jsem za osobákem z dráhy zaostal jen o pět a půl minuty (tehdy jsem přitom měl tepovku o 5,7 tepů/min vyšší než tady) a za nejlepším závodním výkonem na pulmaraton jen o tři a půl minuty pomaleji (tam jsem tepovku měl ještě vyšší než při osobáku z dráhy).

Viděl jsem, že mé tempo mírně klesá a začínám se přehřívat, ale ještě to bylo snesitelné. Těsné před 22.km mě dostihla kamarádka z fora, která běžela na čas 3:10. V ten okamžik jsem udělal první velkou chybu a tou bylo, že jsem se jí pokusil držet a chvíli běžet jen těsně za ní (viz lokální maximum TF na 22.km). To se mi nepodařilo, ale přehřátí se nakumulovalo, naštěstí jsem pak na 22,5.km využil občerstvovačky a ochladil se. Neúspěšně jsem pak zkusil zrychlit i na 23,5.km, ale zjistil jsem, že se mi tempo nedaří držet a propadlo k 4:40-4:45/km. Nejednalo se o žádnou tragedii, i když bylo jasné, že čas 3:10 nezaběhnu. Ještě na 25.km jsem zaostával jen o 31 sekund, takže bylo nadějné, že doběhnu kolem 3:15. Problém ovšem byl v tom, že kromě žízně jsem začal mít i hlad a navíc jsem si vzpomněl na problémy při loňském PIM, které jsem začal mít po 25.km. Zde jsem udělal několik velkých chyb. Předně jsem se rozhodl poprvé na občerstvovačce zastavit a kromě vody vzal banán a 4 kostky cukru. Na nic z toho nejsem z tréninku ani závodů zvyklý, ale čokoládu tam neměli. 4 kostky cukru je asi příliš velká dávka, což jsem sice tušil, ale nevěděl jsem, zda by mi méně postačilo. Kromě toho zrovna v tomto kilometru Garmin nadměřil skutečnou vzdálenost (o 10%), což znamenalo, že mi ukazoval, že běžím tempem 4:39/km a skutečné tempo bylo 5:08/km. Má blbost byla, že jsem si nevšiml, že tepovka klesla pod 160/min, resp. že se nevrátila zpět po návštěvě občerstovačky.

Po 26.km jsme se dostali na další závlek po slunci, tentokrát ulicí Strakonická. Běželo se mi špatně, cukr bohužel nepomohl a tempo zůstalo nad 5:00/km. Sledoval jsem pomalejší běžce v protisměru a zjišťoval, kde jsou vodiči na 3:15 a 3:30. Velmi jsem se těšil na občerstovačku na konci 28.km, která byla těsně za obrátkou závleku. Pak jsem měl radost, že se vracíme a zkusil zrychlit, což se mi sice podařilo, nicméně časy byly 4:51 a 4:56, když přitom tepovka vzrostla až skoro ke 170/min. Na občerstovačce na 30.km jsem udělal další blbost, když jsem nevzal dva kelímky s vodou, ale jen jeden, který byl naplněn dost málo, takže jsem se dostatečně neochladil. Ztrácel jsem chuť běžet a rozhodl se zpomalit a počkat na vodiče na 3:15, kteří běželi za mnou. Věřil jsem, že bych se jich mohl chytnout a v balíku běžet s nimi, ale přepočítal jsem se. I přes velké úsilí (viz skok v TF v grafu) se mi to na 31,5.km nepodařilo a tempo spadlo někam k 5:30/km. 32.km se nacházel jen kousek od místa cíle, takže jsem velmi reálně zvažoval, že bych vzdal a došel jen vrátit čip. Pak mě ještě zkusil "nakopnout" jeden člověk, který mě adresně oslovil, abych bojoval, ale kromě skoku TF mi zrychlení stačilo jen 0,5 km a pak už se rozhodl, že to nemá cenu. Přesto jsem ale doklusal a pak došel na občerstvovačku před 33.km, napil se a vyčural se do keřů. Pak jsem se znovu zkusil rozběhnout, ale na 34.km si spočítal, že pokud poběžím tempem 6:00/km, pak nedám ani čas 3:30 (mezičas na 34.km jsem měl 2:42:58). Měl jsem hlad, bylo mi teplo a chyběla mi motivace kvůli medaili a času kolem 3:30-3:35 dále bojovat. Naneśtěstí jsem si ještě všiml, že v protisměru jezdí tramvaje, tak jsem se spontálně rozhodl závod ukončit, přejít na druhou stranu a do jedné tramvaje nasednout ...

Po odstoupení a jízdě tramvají jsem si zašel nakoupit, snědl jsem dva rohlíky, čokoládový krosan a vypil pul litra kakaa. Pak v pohodě došel na Staromák, odevzdal čip a odpoledne odjel do Vinoře, kde jsem byl ubytován, vrátil se na posezení s běžci v hospodě, pak zašel s kamarádem na mši, vrátil se do Vinoře a tam zašel na koncert chrámových sborů, kde vystupoval i zmíněný kamarád. Byl jsem celkem v pohodě, necítil jsem přitom žádnou fyzickou únavu a pouze mě trochu znepokojovaly řeči od kamarádů i jednoho mého příbuzného, že jsem to měl i dojít ... Pravdou je, že na 30.km jsem byl na 461.místě a pravděpodobně bych v cíli skončil do 1000.místa, tedy v první pětině, ale neměl jsem k tomu dostatek motivace a psychické síly. Navíc jsem nechtěl riskovat zdravotní problémy, když kromě tepla a hladu jsem vnímal i nepohodlí v botách, takže hrozil vznik puchýřů. Zklamaný jsem pak začal být až večer a následující dopoledne.

Když se na výsledek ale dívám objektivně, tak jsem 30 km měl za 2:18:05, tedy jen o 3:14 hůře než je osobní rekord z Bratislavského Hamburgu, kde byly mnohem lepší podmínky. Myslím, že s ohledem na okolnosti bylo správné, že jsem odstoupil, ostatně jsem o tom uvažoval i při původním plánu, byť jsem měl běžet rychleji. Je jasné, že má příprava není maratonsky zaměřená, navíc jsem bohužel přibral několik kg kvůli nevhodné stravě (čokoláda apod.) a též procento tělesného tuku vzrostlo (aktuálně více než 16%), byť to na mé postavě není moc vidět. Nevyhovuje mi teplé počasí, mám rád vlastní občerstvení (čistou vodu a čokoládu) a rád běhám tam, kde buď dobře funguje GPS, nebo je objektivně změřená vzdálenost krátkých úseků (dráha). Udělal jsem i několik chyb, takže se nelze divit, že jsem na maratonu nenaplnil až příliš optimistická očekávání jak mé, tak hlavně lidí kolem mne. Nelze přitom zapomenout i to, že jsem letos už maratonský osobák zlepšil, dokonce dvakrát, poprvé jen o 24 sekund, podruhé ale o celých 16 minut. Celkově jsem prožil pěkné dny v Praze a v podstatě nemám důvod to považovat za ztrátu času nebo peněz. Přesto ale je nezbytné, abych si stanovil další běžecké cíle a cesty, ke kterým by mohly vést. Je dost možné, že se rozhodnu aktuálně maratonu nevěnovat, přičemž věřím, že i kratší vzdálenosti jsou plnocenné. Nechci ale nic předjímat, protože nyní si chci ponechat určitý čas k uvažování a pak k rozhodování. Děkuji všem za podporu a těším se někdy příště, ať už při jakékoliv příležitosti!