Postřehy ze závodů (Petr Kaňovský)

Návrat na přehled závodů

Zobrazit zprávy ze všech závody - rok:   2021   2020   2019   2018   2017   2016   2015   2014   2013   2012   2011   2010   2009   2008   2007   


25.5.2011 Obřany 8,8 km

Pořadí: 53. ze 242 běžců

Čas: 36:09

Rychlost:  14,60 km/hod (4:07 na km)

Profil: mírně zvlněný profil (převýšení do 20 metrů), převážně asfaltová cyklostezka

Počasí: cca. 20 stupňů, skoro jasno

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

     

Mým dalším závodem se stal závod Triexpert cupu v Obřanech. V předchozích letech jsem na závodech tohoto poháru startoval pravidelně, letos to však zatím není možné kvůli mým pracovním povinnostem v odpoledních a večerních hodinách. Tentokrát jsem ale udělal výjimku a rozhodl si vzít dovolenou, protože jsem měl chuť si zaběhnout a věřil jsem, že bych mohl dosáhnout slušný výsledek. Navíc jsem věděl, že v Obřanech jsem loni zaběhl dosud nejlepší výsledek v poháru dle žebříčku, i když percentil jsem měl lepší z hodinovky v září. Dopoledne před závodem jsem dal 6,94 km tempem 5:45/km a těsně před závodem jsem dal několik rovinek, i když rozklus byl poměrně krátký (0,79 km průměrným tempem 5:13/km). Pozdravil jsem se s více kamarády, z nichž některé jsem neviděl už delší dobu. Počasí bylo sice teplejší, než mi vyhovuje, ale teplota ještě byla přijatelná. Rozhodl jsem se běžet spíše dle tepovky, což se ukázalo jako dobrá volba, protože GPS na některých místech (mosty) nefungovala úplně korektně.

Po předchozích zkušenostech jsem se postavil do přednější části startovního pole, abych pak nemusel předbíhat davy běžců. Začátek jsem rozběhl příliš rychle, proto jsem mírně zpomalil. Přibližně na 1,5.km mě předběhla Jiřina Kociánová. Chtěl jsem se jí aspoň chvíli držet, ale rozhodl jsem se běžet svým tempem a tepovkou, přesto jsem ji dost dlouho měl v dohledu. Na konci třetího kilometru jsem viděl, že tempo postupně klesá a přestože následně trať až do 4,4.km vedla do kopce, tak jsem se rozhodl zvýšit úsilí, které jsem vystupňoval na vrcholu u obrátky (to vysvětluje i růst TF na 182/min). V okolí obrátky jsem získal přehled o tom, jak běží ostatní běžci. Viděl jsem, že většina mých kamarádů je výrazněji za mnou, avšak můj kamarád Sváťa Sedláček je o několik desítek metrů přede mnou. Do té doby jsem ho na trati neviděl, takže jsem byl velmi překvapen. Běžel totiž mnohem lépe, než při předchozích závodech. Rozhodl jsem se, že bych ho rád dostihnul, ale věděl jsem, že nemám kam spěchat.

Při klesání jsem prožil paradoxní situaci, když jsem běžel pomaleji než při stoupání. Tepovka klesla až na 171/min, koukl jsem tedy na hodinky a zvýšil tempo. Paradoxně většina lidí kouká na hodinky proto, aby tempo nepřepálila, ale já koukám na hodinky proto, abych neběžel pod své možnosti. ;-) Až do šestého kilometru ale mé tempo stále nebylo optimální. Viděl jsem, že se mi Sváťa ještě více vzdálil, takźe jsem ho na více místech už ani neviděl. Rozhodl jsem se, že trochu přidám, takže další úseky jsem běžel při tepovce kolem 177/min a tempu kolem 4:10/km. Po cca. 7,5 km jsem konečně uviděl Sváťu před sebou, ale viděl jsem, že běží velmi dobře. Teprve po 8 km jsem ale usoudil, že pokud výrazněji nezrychlím, tak ho nemám šanci předběhnout. Měl jsem ale hodně sil na to, aby se mi to podařilo (při TFmax 184/min) a asi 200 metrů před cílem Sváťu předběhl a utekl mu. Jak jsem následně zjistil, tak i on měl dost sil, ale závěr neběžel naplno, ale i tak jsem byl rád, že se mi podařilo ho dostihnout. Poslední metry vedly s kopce, tam jsem se ale rozhodl neriskovat a neběžet naplno, když jsem nebyl nikým ohrožován (dobíhal jsem s TF 181/min).

Výsledný čas byl 36:09, což je o 2:39 lépe než loni. Průměrné tempo 4:07/km považuji za slušné, zejména pak s ohledem na to, že mi zbyla spousta sil. Po závodu jsem se napil a šel vyklusat 2 km tempem 6:20. Pak jsem se znovu napil, pobavil s kamarády a poté se vydal na běh domů, nejprve 6 km se Sváťou a pak 8 km sám, průměrným tempem 5:59/km. Běželo se mi velmi dobře a cítil jsem se výborně. Dobře vím, že i tentokrát bylo v mých možnostech zaběhnout ještě o pár desítek vteřin rychleji, ale neměl jsem k tomu dostatečnou motivaci. Kdyby nebylo Sváti, tak bych přitom nezaběhl ani tak dobře, jako takto, ale i přesto jsem spokojený. Ani den po závodu mi nic nebolí a jsem schopen zcela normálního fungování. Je dobře, že mě běh baví a pomáhá mi zvládat jiné nelehké životní problémy!


Návrat na přehled závodů