Čas: 1:26:14

Rychlost: 14,68 km/hod (4:05 na km)

Průměrný tep: 173,9 tepů/min

Profil: 3 okruhy centrem Pardubic, silnice, velmi mírně zvlněný

Počasí: cca. 12 stupňů, polojasno, místy slabší vítr

Rozložení tempa (čas na km) a tepové frekvence (tepů/min):

   

Vývoj náskoku na mezičasy při PIM půlmaratonu 31.3.2012:

Mým dalším závodem se stal závod MR v půlmaratonu v Pardubicích, který se konal jen dva týdny po mém úspěšném půlmaratonu v Praze, kde jsem zaběhl nejenom osobní rekord (1:27:01), ale dokonce nejlepší výkon dle mých přepočtů ze všech vzdáleností. Tyto výpočty nedávaly příliš šanci na další zlepšení na půlmaratonu, nicméně jsem se i tak rozhodl na závod jet a pokusit se čas vylepšit. Jednalo se o první závod, na který jsem byl nominován atletickým klubem (AC Moravská Slavia), takže jsem mohl startovat v rámci mistrovství republiky, což mi zajišťovalo výhodnou startovní pozici. Před závodem jsem byl poněkud nervozní a ve vlaku jsem se dost potil, nicméně mi pomohlo, že jsem hodně pil a ovlažoval si obličej vodou. Stravování jsem tentokrát ještě pozměnil a na snídani si udělal těstoviny se sýrem, které jsem dojedl ve vlaku, kde jsem je pak zajedl čokoládovou tyčinkou Mars asi dvě a půl hodiny před startem, od té doby jsem jen pil. Hned u vlaku mě čekal kamarád, s kterým jsem doklusal na místo prezence a po zaregistrování jsem byl dále klusat v parku, kde jsem potkal dalšího kamaráda Slava, se kterým jsem pokračoval v běhu a se kterým jsme se vzájemně povzbudili. Párkrát jsem navštívil křoví, ještě jsem se napil, krátce pomodlil a přesunul na místo startu. Věděl jsem, že jsem registrován do MR, proto jsem se nebál se přesunout po chodníku až k předním koridorům a tam se zařadit. Chtěl jsem rozběhnout na čas 1:25 s tím, že cílový čas měl být mezi 1:25 a 1:27, avšak při tomto plánu jsem předpokládal, že bude o hodně chladněji a že bude zataženo, což se nestalo. Proto jsem se rozhodl raději běžet podle tepovky s tím, že minimálně prvních 10 km nesmí tep přerůst hodnotu 175 a pak se uvidí.

Hned po startu mě překvapilo, jak rychle závod rozběhli mnozí lidé, včetně mého kamaráda Honzy, jehož výkonnost je přitom již o několik minut horší než má. Trochu jsem se nad tím podivil, nicméně jsem se nenechal zblbnout a rozběhl ve srovnání s nimi velmi umírněně. I tak jsem měl první km za 3:58, avšak viděl jsem, že tepovka je výš nez obvykle, proto jsem mírně zvolnil a od cca. 3.km běžel tempem kolem 4:05. Kvůli teplému počasí jsem postupně využil všech pěti občerstvovaček, vždy jsem vzal kelímek vody a osvěžil obličej a trošku vypil, bohužel však byl vždy naplněn jen do poloviny, takže mi množství ani moc nestačilo. Po odběhnutí 1.kola (7 km) jsem začal zpomalovat až někam k 4:08/km a na 10 km měl čas 40:45, tedy ještě o 9 sekund pomaleji než na PIM. Cítil jsem se ale celkem dobře, proto jsem se rozhodl zariskovat a přenastavit alarm tepovky tak, že jsem doporučenou tepovku posunul na 175-180. Věděl jsem sice, že s tak vysokou tepovkou jsem běžel půlmaraton naposled před rokem a půl v Otrokovicích, ale neměl jsem co ztratit, neboť pokud jsem chtěl atakovat osobák, tak mi nic jiného nezbývalo. Od této chvíle se mi dařilo držet stabilní průměrné tempo kolem 4:07/km (s výjimkou kilometrů s občerstvovacími stanicemi a s ohledem na mírné zvlnění) až do cca. 18.km. Snažil jsem se přitom, abych nebyl nikým předběhnut a když se toto stalo, tak jsem se vesměs za dotyčného zavěsil a běžel s ním, abych si udržel tempo. Zajímavé bylo, že většinou se mi podařilo se po určité době opět odpoutat, takže ve třetím kole (14.-21. km) mě nakonec předběhl jediný člověk, zatímco já předběhl 20 lidí. 15 km jsem měl za 1:01:21, tedy o 2 sekundy pomaleji než na PIM, avšak od té chvíle jsem začal získávat náskok, neboť zatímco na PIM jsem i kvůli větru v závěru zpomaloval, tak v Pardubicích nikoliv. Byl jsem si vědom, že nemám úplně nejrychlejší závěry, proto jsem začal zrychlovat už asi 2,5 km před cílem a snažil se utéct i Jirkovi Velebovi, který však jako jediný mé tempo udržel a 1,5 km před cílem mi utekl, takže se mi ho nepodařilo doběhnout. Kvůli špatně umístěnému 20.kilometrovníku jsem měl dokonce dojem, že mám šanci zaběhnout čas těsně pod 1:26, to se mi však nestalo a doběhl jsem v čase 1:26:14, tedy o 49 sekund rychleji než na PIM. V rámci MR jsem skončil na konci druhé třetiny pole (52. z 81 mužů), v rámci celkových výsledků pak těsně za první desetinou (138. z 1277).

Doběh mě celkem vyčerpal, proto jsem uvítal, že jsem dostal láhev vody a strávil pár minut se Slavem a dalšími kamarády v cíli, hned poté jsem se ale byl vyklusat do parku a pak se převléknout. Teprve asi hodinu po doběhu jsem byl sníst občerstvení, kde jsem se potkal s kamarádkou z fora a strávil s ní příjemnou půlhodinku. Pak jsem s jiným kamarádem doběhl na vlak a dojel s ním domů. Přestože výsledný čas byl poměrně daleko od velmi optimistického cíle/snu 1:25, tak jsem podal velmi kvalitní výkon a výrazně posunul odhady i pro jiné vzdálenosti. Průměr tepovky 173,9 jsem ještě u půlmaratonu neměl, avšak jeho dosažení mi pomohlo k tomu, že jsem osobák překonal, neboť jinak poměru tepu k tempu nepatřil mezi nejpříznivější. Škoda, že nebylo o něco chladněji, ale i tak jsem velmi spokojen. Věřím, že i tento výkon výrazně zvýšil mé šance, aby se mi podařilo ještě letos zaběhnout maraton těsně pod 3h, možná už na PIM v květnu. Až se mi to podaří, tak zřejmě zkusím ultramaraton, neboť u kratších vzdáleností již příliš šancí na další zlepšování nevidím. Ušel jsem postupně dost dlouhou cestu, když jsem začínal jako úplný outsider a postupně se i díky svým kamarádům a také svým matematickým výpočtům dostal na poměrně slušnou úroveň, nicméně cítím, že mezi českou špičku nemám sebemenší šanci se dostat. Je otázkou, nakolik najdu motivaci bojovat třeba o 2:55, pokud se mi podaří překonat magickou hranici 3h. Obávám se, že jí moc nebude, avšak třeba budu mít chuť zkoušet něco delšího. Jako mimořádně důležitou přitom vnímám pohodu, s jakou jsem v posledních týdnech běhal, neboť i díky ní jsem uměl dobře vyhodnocovat své aktuální možností a dvakrát za sebou na velkých závodech zaběhl velmi slušně. Kéž by mi to zůstalo i nadále!