Čas: 39:37

Rychlost: 15,19 km/hod (3:57 na km)

Průměrná TF: 179,6 tepů/min

Profil: silnice, prvních 5 km mírně zvlněný profil (celkem -5m), 6.km mírné stoupání (+13m), do 7,5.km klesání (-33m), od 7,5.km po 9.km stoupání (+49m), zbytek zvlněný (+6m); celkové převýšení +30m

Počasí: cca. 20 stupňů, jasno (trať převážně na slunci)

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

     

Jedním z mých posledních důležitých závodů tohoto roku (ne-li úplně poslední) bylo mistrovství republiky v silničním běhu na 10 km, které se konalo v Běchovicích. Tohoto závodu jsem se zúčastnil už v roce 2008, tehdy v kategorii open - zaběhl jsem čas 50:18, více zde. Od té doby se má výkonnost výrazněji posunula, takže jsem letos doufal, že dám pod 40 minut. Startoval jsem přitom již v kategorii Mistrovství republiky, do které mě přihlásil klub AC Moravská Slavia, za který běhám. Problémem ovšem byla kumulovaná únava, která vznikla po běžecky úspěšném září, kdy jsem nejenže překonal nejlepší osobní výkony na 10 km (38:27) a 15 km (58:55), ale osm dní před závodem poprvé v životě zaběhl maraton pod 3h (2:59:30 v Ostravě) a čtyři dny před závodem zaběhl ještě slušně hodinovku na Moravské Slavii (14 978 metrů). Únava vznikla i z neběžeckých aktivit, takže jsem uvažoval, jestli na závod vůbec jet, avšak měl jsem tam na odpoledne po závodu domluvené pracovní jednání, tak jsem účast neodřekl. Na místo jsem dorazil vlakem až 45 minut před startem, a proto jsem si nechal vyzvednout číslo od kamarádky, které tímto děkuji. Převlékl jsem se, zašel na WC, chvíli se rozklusal, odevzdal věci na odvoz do místa cíle a přichystal se na start. Pozdravil jsem se přitom s více lidmi, z nichž někteří se bavili i o mém maratonu v Ostravě. Bohužel v den závodu bylo pro mě poměrně teplo a slunečno, když mám rád mnohem chladnější počasí, ideálně kolem 5-10 stupňů. Vyšší teplota u mě znamená vyšší přehřívání a tím vyšší tepovku a horší výkon. Přesto jsem ale chtěl zaběhnout co nejlépe a třeba i atakovat osobní rekord na desítku, byť mi bylo jasné, že profil tratě tomu není nakloněný.

První kilometr vedl nejprve mírně s kopce, pak mírně do kopce, druhý pak dále mírně s kopce. Viděl jsem, jak se valí dav běžců, z nichž mnozí rozběhli mnohem rychleji, než odpovídalo jejich výkonnosti. Nechtěl jsem zbytečně blbnout, ale zároveň jsem nechtěl ani moc zaostat, a proto jsem i já rozběhl poměrně svižně, první km za 3:43, druhý za 3:45. V dalších kilometrech jsem už cítil neudržitelnost tohoto tempa, navíc jsem opět měl problém s potřebou smrkání a začal jsem se i potit. Navíc jsem přehlédl třetí kilometrovník, takže jsem si nebyl úplně jistý, jaké mám tempo, i přesto jsem se ale snažil přibližně udržovat své pořadí. Občas jsem sice byl některými lidmi předstižen, přibližně stejně často jsem ale někoho předběhl já. Ke konci 5.km mě předběhl týmový kolega Pavel Tešnar, který mě povzbudil, abych se držel. 5 km jsem měl dle kilometrovníku za 19:08, dle mých dopočtů za 19:12, což byl ještě relativně slušný čas, ale bylo jasné, že těžší část teprve příjde.

Šestý kilometr vedl do kopce a i přes snahu udržet tempo jsem měl čas 4:05. Pavel se mi o něco vzdálil, ale byl stále v dohledu. Následoval pak seběh dolů, až do 7,5.km, což jsem si pamatoval již ze závodu před 4 lety. Běh s kopce mi tradičně moc nejde, ale tentokrát jsem se snažil zde přidat, abych ve srovnání s ostatními příliš neztrácel. I tak mě pár lidí předběhlo, ale nebylo to příliš tragické. Překvapilo mě nicméně, jak dobrý čas kola jsem naměřil na 7.km (3:17), takže mezičas 26:37 vypadal výborně. Bohužel se však ukázalo, že tento i následující kilometrovník byly umístěny o 150 metrů dříve, než měly, což pak následně přineslo trpké rozčarování na 9.km. Každopádně jsem se ale velmi těšil na stoupání s asi 50metrovým převýšením, které mě čekalo, protože jsem dobře věděl, že tam příjde má chvíle. Věděl jsem sice, že zpomalím, ale bylo mi jasné, že toto zpomalení bude menší, než zpomalení jiných běžců, takže si v pořadí polepším. Sice v mém běhu nestartovali všichni, kteří na tom byli výkonnostně podobně (ženy a veteráni startovali dříve), ale i tak jsem začal počítat, kolik lidí předběhnu. Již do 8.km jsem předběhl dva lidi, do 9.km pak dalších jedenáct, včetně Pavla. Někde v kopci jsem viděl Evžena, který tam všem fandil, a byl jsem v pohodě. Možná jsem měl běžet ještě agresivněji, protože koukám, že tepovka byla stále jen těsné nad 180, ale moc rychleji by to stejně nešlo, i tak jsem byl výrazně rychlejší než všichni, které jsem předbíhal. Rozčarováním ovšem byl mezičas na 9.km, který byl 35:28, takže to dle kilometrovníků vypadalo, že jsem běžel tento kilometr za 4:52, když skutečnost byla 4:14. Tím se okamžitě rozplynul můj sen o osobáku, což mě dost rozladilo. Otočil jsem se za sebe a nikoho v závěsu neviděl, avšak věděl jsem, že mě čeká ještě 1031 metrů. Poslední kilometr vedl nejprve ještě do kopce, aby pak následovala 500 metrová rovina a mírný seběh do cíle. Snažil jsem se udržet tempo, ale ani tak jsem nezabránil čtyřem lidem, aby mě předběhli zpět, avšak udržel jsem aspoň pořadí před dalšími lidmi, včetně Pavla, který doběhl jen 2 sekundy za mnou.

Čas jsem měl 39:37, což po přepočtu na vzdálenost 10 km dává čas 39:29-39:30, což je vyrovnaný třetí nejlepší výkon na desítku v historii, avšak o 62 sekund pomalejší než stávající nejlepší osobní výkon. Měl jsem přitom tentokrát poměrně vysokou tepovku, takže jsem se opravdu snažil, ale výsledek byl horší, než v jaký jsem doufal (cíl zaběhnout pod 40 minut jsem ale splnil). Zajímavé je, že pár vteřin po doběhu se projevilo dost velké vyčerpání, které přetrvávalo i během následného krátkého výklusu (1 km), do kterého jsem se pustil hned po odevzdání startovního čipu a napití se vody (bohužel dávali jen perlivou). Píchalo mě dokonce v boku, což jsem zažil v tomto roce jen po Ostravském maratonu. Postupně jsem ale zregeneroval a doběhl zpět do prostoru cíle. Tam jsem potkal svou kamarádku se svými svěřenkyněmi, s kterou jsem prohodil pár vět, a pak se přesunul do školy, kde jsem se umyl, převlékl a znovu napil. Kdyby kamarád nešel do jídelny, tak bych ani nevěděl, že tam jsou čaj a tatranky - pořadatelé toto neřekli. Poté jsem ještě potkal kamarádku z fora a vydal se během na mši svatou, která měla být v kostele poblíž Karlova náměstí. Mše se však z důvodu chybného rozpisu na Internetu, který platil až od 1.10., nekonala, proto jsem se pomodlil a vydal se během do katedrály na Hrad a z ní pak zaběhl přes petřínské zahrady k Andělovi, kde jsem měl zmíněné obchodní jednání, z něhož jsem pak doběhl na vlak do Brna. Odpolední běhání se mi velmi líbilo, bylo krásné počasí a udělal jsem i několik pěkných fotek. Zejména okolí Petřína bylo krásné, nikdy jsem tam přitom předtím nebyl. Také obchodní jednání proběhlo dobře, takže jsem prožil pěkný den.

Pokud se jedná o můj výsledek, tak jsem v kategorii MR skončil až na 74.místě z 89 mužů, ale desítka asi není tratí, na které bych měl kdy vynikat. I tak jsem se oproti výkonu před 4 lety zlepšil o více než 10 minut, což není špatné. Je sice škoda, že jsem osobák na desítku nezaběhl, avšak lépe jsem běžel jen na dráze, jednou na Hamburgu a jednou v tréninku. Je jasné, že zlvněný profil není osobákům nakloněn, takže mohu jen spekulovat, jaký čas bych ve stejný den býval zaběhl na dráze. Když jsem se o tom bavil s více lidmi, tak odhadují, že by rozdíl mohl být i 1-2 minuty, takže v tom případě bych měl být s výsledkem velmi spokojen. Každopádně věřím, že se jednalo o důstojné zakončení mého velmi úspěšného září. Pokud se jedná o říjen, tak uvidím, nakolik se mi podaří zregenerovat, a podle toho buď ještě zkusím nějaké dalśí pokusy, nebo ukončím sezonu a přejdu na zimní přípravu, ve které tradičně nezávodím, ani se příliš nevyčerpávám rychlými běhy (jsou jen ojedinělé). Chci přitom věřit, že mé zlepšování ještě může pokračovat, neboť současné výkony ještě stále nejsou nijak výjimečné. Ještě jednou děkuji všem za povzbuzování i cenné rady, velmi si toho vážím.