Čas: 1:38:52

Rychlost: 12,80 km/hod (4:41 na km)

Průměrný tep: 163,2 tepů/min

Profil: první 3,2 km mírně zvlněný městem, poté 9 km stoupání s převýšením +130m, posledních 9 km klesání s převýšením -130m, před cílem krátké stoupání a pak klesání, silnice

Počasí: cca. 20-25 stupňů, polojasno, větší část ve stínu v lese

Rozložení tempa (čas na km) a tepové frekvence (tepů/min):

   

Půlmaratonu Moravským krasem jsem se rozhodl zúčastnit z tréninkových důvodů, když jsem se o závodu dozvěděl až těsně před ukončením registrace v pondělí, neboť se o něm zmínil kamarád, který byl přihlášen již od ledna a s kterým jsem nakonec jel autem na místo závodu i zpět. Na závod jsem nijak neladil formu, naopak jsem pokračoval ve svém pokusu o rychlostní trénink před ligou, která se koná příští sobotu, a v pondělí, úterý i středu běhal poměrně svižně, zejména pak ve středu jsem zaběhl pro sebe velmi náročnou sérii běhů, kde jsem mimo jiné překonal osobák na 100m a velmi výrazně se přiblížil osobákům na 200m a 400m, viz zde. Také jsem měl slušnou kilometráž, nakonec za týden i se závodem 137,8 km, což je nejvyšší kilometráž za posledních 8 týdnů. Měl jsem i určité problémy, tak jsem do poslední chvíle zvažoval, zda se zúčastnit, i když jsem zaplatil startovné a přihlásil se na závod i do kategorie Mistrovství Moravy a Slezska. Ještě k tomu jsem před závodem špatně spal a ráno se cítil unaveně, dal jsem proto 10,3 km tréninkového běhu s kamarádem, u něhož jsem se cítil dobře, i když jsem v pohodě prý i tak nevypadal. Po konzultaci s dvěma kamarády jsem se přesto rozhodl, že se odpoledního závodu zúčastním a pojmu ho jen tréninkově, přičemž cílový čas byl stanoven na 1:35-1:40. Nebudu zastírat, že jsem doufal, že bych mohl běžet i rychleji, ale na druhé straně mi bylo už předem jasné, že na osobák to nebude. Další problém byl v tom, že nejsem zvyklý na odpolední závody, takže jsem sice dal oběd tři hodiny před závodem, ale i tak to byla příliš krátká doba, což jsem zjistil ještě před startem závodu. Závod probíhal ve zlvněném profilu, nejprve 2 okruhy městem (2x1,6 km), poté stoupání a poté klesání. Bylo dost těžké odhadnout, jak výrazně se stoupání a klesání projeví v mém výkonu, ale věděl jsem od dřívějška z jiných tratí, že na klesáních se mi běhá snad hůře než při stoupáních. Počasí před startem bylo pro mě dost teplé, ale časem se ukázalo, že trať vedla především lesem, kde byl stín a příjemný chládek.

Na místo registrace jsme přijeli s dostatečným předstihem, ale než jsem se zaregistrovali, přešli do šaten, převlékli se, zašli na wc a vystáli frontu na odevzdání batohů, tak už zbyla jen necelá půlhodina do startu, přičemž mi bylo jasné, že při cca. tisíci účastnících musím být v koridoru tak 15 minut před startem, abych neměl ztrátu hned po vystartování. Dobré místo na startu jsem přitom považoval za korektní, protože jsem běžel i to Mistrovství Moravy a Slezska. Vydal jsem se tedy na rozklus, ale byl jsem šokován, jak špatně se mi běželo. Běžel jsem asi kilometr, měl jsem těžké nohy a navíc mi bylo těžko od žaludku, cítil jsem ještě polední oběd. Též mi bylo teplo, tak jsem popíjel vodu z láhve a políval se. Usoudil jsem, že další klus nemá cenu, došel jsem ke startu, a tam se osvěžoval, snažil jsem se protáhnout, a to i v leže a uklidnit se. Pozdravil jsem se s Danem Orálkem a několika kamarády a zůstal vpředu, poblíž startovní čáry, takže jsem vystartoval s nepatrnou ztrátou. Hned v prvních dvou okruzích ale bylo jasné, že předstartovní problémy neskončily, naopak jsem měl stále pocit velmi těžkých nohou, kdy mi činilo problémy se pořádně odrazit a pobolívaly mě holeně i kolena. Hned v prvním kole se přede mě přehnal Honza Tecl a následně i Jirka Brtník, když o obou vím, že sice přepalují, ale běhají půlmaratony výrazně pomaleji než já. Skoro jsem si říkal, jestli to nemám po těch 3,2 km zabalit, ale někde na 3,5.km mě doběhl kamarád Ondra Cabák, který šel závod jen volněji po 10denní pauze a rozhodl se běžet se mnou. Trať už v tento okamžik začala stoupat, ale pomáhali jsme si k udržení tempa kolem 4:45/km, s cílovým časem kolem 1:40:00. Ondrovi jsem nabízel, aby běžel rychleji, ale říkal, že když tak zrychlí až v druhé půlce po klesání, že je rád, že běží se mnou a zbytečně nepřepálí. Postupně jsem dokonce předbíhali různé běžce, kteří na začátku přepálili, Jirku Brtníka jsme doběhli někde po 5.km, Honzu Tecla pak po 6.km. Honzovi jsme pak utekli, ale někde kolem 7,5.km se přes nás přiřítil i spolu s několika běžci, načež jsme s Ondrou zrychlili, předběhli ho zpět a zkusili mu utéct, pak se ale s tempem vrátili zpět k těm cca. 4:45/km. Zajímavé bylo, že jsem měl stále dost nízký tep, ale pocitově jsem se musel dost snažit, abych tempo udržel, nadále přetrvávala únava nohou, ale bylo to lepší než po startu. Tempo upadlo jen těsně před obrátkou na 12,1.km, kde bylo stoupání nejprudší, pak jsme se ale pokusili zrychlit zpět.

Záhy po obrátce bylo jasné, že Ondra má na seběh mnohem více sil, než já, a proto mě po 13.km opustil. Já se snažil běžet kontrolovaně na čas 1:40:00, celkem jsem si to hlídal, byl jsem ale šokován, že mě někde kolem 14.km doběhl Honza a šel dokonce přede mě. Někde před 15.km mi zkusil utéct, či spíše já měl další krizi, ale jakmile jsem se polil a napil na občerstvovací stanici, tak jsem velmi výrazně zrychlil, neboť právě proto, že je Honza dlouholetý kamarád, tak jsem nechtěl jim být poražen. :-) Nejenže jsem Honzu doběhl, ale ve velmi rychlém běhu jsem pokračoval ještě několik set metrů, až jsem si vybudoval asi 10 sekundový náskok po 16.km. Pak jsem zpomalil, ale viděl jsem, že se náskok na Honzu nezvětšuje, spíše naopak, a navíc jsem měl i celkem sílu a chuť, takže jsem v posledních kilometrech postupně zrychloval, neboť mi bylo jasné, že si Honzu nesmím dovést do cíle za zády, protože s ním každý sprint musím prohrát. Viděl jsem též, že čas 1:40 padne, což bylo fajn. Ještě na občerstvovačce na 19,5.km jsem vzal poslední kelímek a polil se, na pití jsem neměl chuť (trochu jsem pil na 5.,10. a 15.km a vždy se tam i polil). Někde kolem 20.km bylo krátké stoupání, které dělalo více lidem problémy, já ale zde běžel celkem dobře a i když tempo kleslo, tak méně, než jiným. Pak už jsem jen spěchal do cíle a i když jsem v cílové rovince prohrál s jedním člověkem, tak jsem doběhl v čase 1:38:52, 15 sekund před Honzou. Čas byl za osobákem o 14 minut, skončil jsem na konci první čtvrtiny startovního pole a v rámci Mistrovství Moravy a Slezska na 16.místě z 19 mužů.

Do doběhu jsem počkal na odebrání čipu, vzal láhev s vodou a šel vyklusávat. Překvapilo mě při výklusu poměrně silné píchání v boku, které se naštěstí ale při závodu neprojevilo, pouze jsem tam cítil v prvních kilometrech jídlo od oběda. Vyklusal jsem tedy asi jen 1,5 km a pak přešel do chůze, potkal jsem se pak s více kamarády, občerstvil se, s větším časovým odstupem doklusal s kamarádem do sprch a pak s ním odjel do Brna. Kamarád zaběhl osobní rekord, tak byl spokojen. U mě to je horší, z tréninkového hlediska to nebylo špatné, ostatně jsem tento den naběhal 37,9 km, což není málo, ale únava nohou těsně před startem mě dost zaskočila a bohužel se znovu potvrdilo, že nejsem "odpolední typ" běžce. Lépe odběhnu půlmaraton ráno nalačno či téměř nalačno, než odpoledne po obědě ... Průměrné tempo 4:41/km je s ohledem na mou dřívější výkonnost ostudné, na druhé straně se mi podařilo běžet poměrně kontrolovaně tak, abych splnil oba cíle, jak půlmaraton pod 1:40, tak porazit Honzu (kterému se tímto omlouvám). Rozhodně mi pomohl běh s Ondrou na 3,5.-13.km, který nakonec doběhl o dvě minuty přede mnou, dokonce v osobáku, a též soupeření s Honzou, jinak jsem se ale na ten výkon celkem nadřel, přestože průměrná tepovka byla velmi nízká, jen 163 tepů/min, tedy 15 tepů pod ANP. Problém ovšem je v tom, že se mi na delších vzdálenostech letos moc nedařilo ani jindy, natož teď na podzim, takže je otázkou, jestli se mám na podzim pokoušet o maraton, či zda mám podzimní sezonu definitivně odepsat, a případné jen zkusit zaběhnout slušně krátké vzdálenosti na lize příští týden (max. 1500m), budu-li dostatečně odpočatý. Na druhé straně dobře vím, že z tohoto závodu nemohu vyvozovat skoro nic, protože od začátku se jednalo jen spíše o "spontální trénink v náročných podmínkách", který nakonec nedopadl ještě tak špatně, jak by se mohlo z rozdílu mezi dosaženým časem a časem osobáku jevit. Sám bych se k takovému tréninkovému běhu neodhodlal, a když už jsem měl zaplacené i startovné, tak by byla škoda se nezúčastnit jen proto, abych si neudělal ostudu špatným časem. I tento závod mi dal cenné zkušenosti, které uplatním jindy, navíc jsem prožil příjemné chvíle s kamarády, což je též fajn. Pořád věřím, že někdy ještě zaběhnu dobrý půlmaraton i dobrý maraton, ať už letos, či jindy. I když jsem tentokrát běžel špatně, tak jsem rád, že jsem na závodu byl. :-)