Postřehy ze závodů (Petr Kaňovský)

Návrat na přehled závodů

Zobrazit zprávy ze všech závody - rok:   2021   2020   2019   2018   2017   2016   2015   2014   2013   2012   2011   2010   2009   2008   2007   


28.6.2014 Děčín - MR veteránů na dráze 5000 m

Pořadí: 1. z 12 účastníků, z toho 10 mužů (po přepočtu věkem 4. z 10 mužů)

Čas: 19:03,72

Rychlost:  15,74 km/hod (3:49 na km)

Průměrná TF:  178,6 tepů/min

Počasí: cca. 25 stupňů, polojasno až zataženo, místy vír

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

     

Video ze závodu

Závod jsem běžel v rámci MR veteránů v Děčíně, kde jsem běžel tři závody (800m, 5000m a 1500m), viz zde. Hlavní problém byl, že jsem běžel jen hodinu po závodu na 800m, který jsem s ohledem na okolnosti běžel naplno, takže jsem se dost vyčerpal (zaběhl jsem osobák, viz komentář). Raději jsem dal jen 2,66 km výklus a pak se jen poflakoval na stadionu a ani se nerozklusával, jen se chvíli rozcvičoval. Dost mě mátlo, že pořadatelé stále nesvolávali závodníky k prezenci, a protože se mi začalo chtít na WC, tak jsem tam zašel. O to více jsem byl šokován, když jsem po odchodu z WC uviděl, že závodníci již stojí na metě 200m a chystají se na start. Dal jsem tedy rychlý běh od WC, běžel jsem mimo dráhu, a těsně u startu se protáhl před zábradlí, zařadil se na start a během 3 sekund bylo odstartováno. Startoval jsem s tepem 150 ... Hodinky jsem jinak měl nastavené na 43s/200m, což znamenalo, že chci zkusit rozběhnout tempem kolem 3:35/km s tím, že se uvidí, jak mi to půjde. Neměl jsem přitom představu, jaká je konkurence běžců, to jsem měl zjistit až v průběhu závodu a tomu přizpůsobit strategii. Cílem samozřejmě nemohlo být vyhrát veteránské MR, protože starší běžci mají čas korigován o velmi štědré věkové bonusy, ale samozřejmě mě zajímá výsledek v absolutním pořadí. Po předchozím závodu na 800m, kde jsem měl osobák, a po zmatcích před startem ale vůbec nebylo jasné, jak mi to poběží, přesto jsem se rozhodl strategii rozběhu tempem cca. 3:35/km zkusit dodržet. Počasí bylo příjemnější než na 800m, dokonce se zatahovalo, ale začalo trochu foukat. I tak ale bylo dost dusno.

V prvních 200m se ujala vedení jedna žena, což mě dost překvapilo, ale běžela pomaleji, než jsem měl nastaveno, proto jsem šel před ní a od té doby běžel na prvním místě. Od druhého kola se za mnou držel jen Martin Honeš, všichni ostatní začali zaostávat. Bylo zcela jasné, že tempo 3:35/km je nemožné, snažil jsem se chvíli o tempo 3:40/km, ale už asi po 4 kolech bylo jasné, že ani toto tempo není reálné, takže osobák není možný. Byl jsem stále na prvním místě, Martin běžel těsně za mnou a neměl žádnou chuť mě vystřídat. Běh mi přišel dost náročný a cítil jsem se unaveně, proto jsem postupně zpomaloval, i když jsem se i tak snažil o rozumné tempo. 1.km byl za 3:39, 2.km za 3:46, 3.km za 3:51, 3 km tedy za 11:16, což byl celkem slabý mezičas. Bylo jasné, že dobrý čas už nedám, ale měl jsem nadále šanci vyhrát celý běh, s čímž jsem před začátkem závodu vůbec nepočítal, avšak rozhodl jsem se už někde kolem 2.km této šance zkusit využít a po 3.km jsem se rozhodl tomuto cíli podřídit vše. Šlo i o to, že se mi dosud nikdy nepodařilo vyhrát žádný oficiální závod a věděl jsem, že pokud tentokrát vyhraji, tak to bude pro mě velký úspěch, přestože to povede "jen" k vítězství na Mistrovství republiky v kategorie M35, která se však nevyhlašuje, neboť pořadatelé hodnotí všechny běžce souhrnně, a používají věkové koeficienty.

Běžet se mi ale chtělo stále méně, a to tím spíše, že i když jsem zpomaloval, tak mě Martin nechal běžet ve vedení. Jednalo se přitom o mladého člověka (36 let), takže bylo pravděpodobné, že bude mít dobrý finiš. Problémem pro mě byl i vítr, který se občas objevoval. Představa, že mám běžet ještě 5 kol, a pak mě předběhne těsně před koncem, mě pranic nelákala, navíc jsem se cítil celkem unaveně. Výrazně jsem zpomalil na tempo nad 4:00/km a čekal, co se bude dít, přitom si trochu odpočinul a přemýšlel, kdy pak zase zrychlit, pokud zůstanu v čele. Martin mě však starostí ušetřil, protože asi 3,5 kola před cílem šel konečně do vedení, ale já se ho po asi 100m zachytil a využil konečně chvíli závětří i já. Čtvrtý kilometr jsem měl za 4:00, což ale nebylo podstatné.

Protože jsem se ale cítil už dobře, tak jsem se rozhodl zkusit zrychlit už dříve, ostatně i proto, že mám špatné sprinterské schopnosti pro závěrečný krátký finiš. Zrychlil jsem už po 4.km a někde 700m před cílem šel opět do vedení, s poměrně agresivním zrychlením. To kupodivu mělo i psychologický efekt, a už 400m před cílem jsem měl asi 2s náskok, který jsem si udržoval i v posledním kole, které jsem ještě mírně zrychloval (poslední km byl za 3:47 = 1:33,20 + 45,23 + 45,30 + 43,47) a doběhl jsem na prvním místě, sice v relativně slabším čase 19:03,72 (3:49/km, ATF jen 178), ale to nevadilo – nikdy jsem žádný oficiální závod nevyhrál, až teď. Je přitom jedno, že kvůli věkovým koeficientům jsem po přepočtech byl na 4.místě z 10 lidí, protože z přítomných účastníků (10 mužů a dvě ženy) jsem byl v tomto závodě nejrychlejší, což mi udělalo radost. Hned po doběhu jsem zvedl ruce na hlavu a opravdově se radoval, přičemž radost zůstává doteď. Vím, konkurence na mistrovství byla špatná, ale to přece není můj problém. I když jsem byl unavený, tak jsem závod zvládl po taktické stránce velmi dobře, což je fajn. Však mi pak v průběhu dne gratulovalo více lidí přímo na místě, s čímž jsem se u tak krátkých vzdáleností nikdy nesetkal ...

Po závodu jsem běžel ještě i závod na 1500m, ale tam už se naplno projevila únava a výsledek byl jen průměrný, viz komentář. Únava přetrvala i další den, kdy jsem dokázal klusat jen tempem kolem 9:00/km, navíc s obrovskou chutí do jídla. Také jsem přemýšlel nad komentářem Rudy ve foru, že jsem v závodu "utrpěl vítězství". On má pravdu, já jsem opravdu zcela mimo formu, červen se mi nedařil ani výkonnostně, ani objemově, stravování bylo špatné, hmotnost prudce vzrostla a ani psychika nebyla nejlepší, navíc jsem dal tu půlku předtím, a když ještě připočtu ty problémy těsně před startem, tak je jasnější, že jsem tentokrát neměl na dobrý čas žádnou šanci. Na druhé straně, těch 19:03 bylo za osobákem o 43s, což je ještě přijatelných 9s/km, když je pravděpodobné, že kdybych se o to snažil a ve 4.km netaktizoval, tak bych asi pod 19 minut dal. Buď, jak buď, jsem přesvědčen, že jsem s ohledem na okolnosti ze závodu vytěžil maximum možného. Na třetí místo po přepočtech bych musel zaběhnout osobák, což opravdu reálné nebylo, a Martin neby konkurent jen v absolutním pořadí, ale i v přepočteném, protože byl o rok mladší než já. Udržení vítězství tak současně znamenalo i udržení 4.místa v rámci MR veteránů, což bylo též fajn, i když jsem na to při závodu nemyslel. Jinou věcí je, že nyní budu muset zvážit, co s běháním dál a co pro to udělat, v oblastech trénování, stravování i psychické (ne)pohody. Pokud se ale jedná o poslední věc, tak jsem si vícekrát ověřil, že za určitých situací dokážu psychiku zvládnout dobře, dokonce velmi dobře, což je fajn, neboť mi to může pomoci i v běžném životě. Důležité přitom je, abych nadále dělal věci hlavně pro sebe, to, co mě baví, na co mám chuť. Vše ostatní je jen příjemným bonusem navíc, který by však nemusel být. Děkuji přitom všem, kteří mě jakkoliv fandí či podporují, ať už běhám v souladu s jejich názory, či zdánlivě úplně nesmyslně!


Návrat na přehled závodů