Postřehy ze závodů (Petr Kaňovský)
5.3.2017
Halové Mistrovství veteránů SR, Bratislava-Elán, 1500 m
Pořadí: 7. ze 7 mužů
Čas: 6:15,88
Rychlost: 14,37 km/hod (4:10 na km)
Průměrná TF: 173,4 tepů/min
Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):
Minulé týdny a dny byly pro mě velmi hektické a stresové, z časových důvodů jsem nemohl odjet ani na veteránské mistrovství ČR do Jablonce minulý víkend a tento týden byl v mnohém ještě náročnější. Na druhé straně jsem mnohem více běhal, a snažil se brát věci tak, jak jsou. Ve čtvrtek jsem se zúčastnil i RUNGO výšlapu a rozhodl jsem se přihlásit se na nedělní veteránské mistrovství Slovenska v Bratislavě, na závody na 1500m a 3000m, přihlašoval jsem se 15 minut před uzávěrkou, i když kdybych věděl, co bude v pátek a sobotu následovat, tak bych to nedělal. Nicméně v sobotu jsem se rozhodl čelit stresům a obrovské únavě velmi aktivně, když jsem odpoledne vyrazil na dlouhý běžecký výlet do obory Holedná a okolí, naběhal jsem půlmaratón, s převýšením 500m a teprve ke konci jsem se cítil odpočatý. Běhání s průměrným tepem 112 mě velmi nabilo, cítil jsem se po něm super, zatímco před tím jsem akorát polehával v posteli, bolely mě nohy, hlava a břicho a chtělo se mi brečet. Přestože určité stresové situace přetrvaly, rozhodl jsem se, že na závody odjedu, ale pojmu si to po svém.
Při cestě do Bratislavy i na místě jsem měl opět i opakovanou potřebu návštěvy wc, ale k tomu jsou dobré různé přesunové běhy a rozklusy, že přitom dojde k uvolnění střev. Tentokrát jsem ale chtěl předejít problémům z Jablonce, tak jsem asi 110 minut před startem snědl i oplatek, moc dobrý. Věděl jsem, že se napřed běží závod na 1500m, pak poběžím ještě 3000m, důraz měl být na výkon na 3000m. Závod na 1500m jsem tedy bral hlavně jako kvalitní rozklus, i když jsem ho chtěl běžet svižně. I po diskusích s kamarády jsem se rozhodl běžet bosý, protože letos jsem ještě bosý neběžel a mohlo to vést k rozbití stereotypu, odbourání stresu a konečně to mohlo přinést i dobrý výkon. Problémem ovšem bylo, že jsem přesto všechno byl před startem nervozní a velmi se mi potily nohy, asi to bylo dáno i vysokou vlhkostí a teplotou haly. Přesto jsem v rozhodnutí setrval. Závody tohoto druhu jsou na Slovensku brány dost oficiálně, je tam i svolatelna, kontrola startovních čísel, dvojnásobná prezence apod., nicméně i bosý jsem prošel bez připomínek, což je fajn, ostatně jsem běžel v souladu s pravidly IAAF, dokonce v souladu s propozicemi v dresu atletického klubu. Připomínky tentokrát nebyly od nikoho, ani od dalších závodníků, z toho jsem byl příjemně překvapený.
Samotný závod nebyl pro mě příliš zajímavý, běžel jsem stále na posledním místě, běželo se mi dobře, ale běžel jsem i s vědomím, že mě čeká ještě další závod, že toto není ten závod, kvůli kterému jsem tam jel, ale na druhé straně jsem se snažil doběhnout se ctí. Čas jsem měl 6:15,88, doufal jsem původně i v o něco lepší, ale nevadí. Byl jsem ale velmi příjemně překvapen nejenom velmi nízkými tepy, ale i tím, jak dobře jsem se po běhu cítil, závod prostě splnil to, co jsem od něj chtěl.
Po závodu jsem se ještě chvíli vyklusal v hale a pak se šel připravit na závod na 3000m, který pak byl ještě lepší než toto, viz komentář.