5.3.2017 Halové Mistrovství veteránů SR, Bratislava-Elán, 1500 m

Pořadí: 7. ze 7 mužů

Čas: 6:15,88

Rychlost:  14,37 km/hod (4:10 na km)

Průměrná TF:  173,4 tepů/min

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

Minulé týdny a dny byly pro mě velmi hektické a stresové, z časových důvodů jsem nemohl odjet ani na veteránské mistrovství ČR do Jablonce minulý víkend a tento týden byl v mnohém ještě náročnější. Na druhé straně jsem mnohem více běhal, a snažil se brát věci tak, jak jsou. Ve čtvrtek jsem se zúčastnil i RUNGO výšlapu a rozhodl jsem se přihlásit se na nedělní veteránské mistrovství Slovenska v Bratislavě, na závody na 1500m a 3000m, přihlašoval jsem se 15 minut před uzávěrkou, i když kdybych věděl, co bude v pátek a sobotu následovat, tak bych to nedělal. Nicméně v sobotu jsem se rozhodl čelit stresům a obrovské únavě velmi aktivně, když jsem odpoledne vyrazil na dlouhý běžecký výlet do obory Holedná a okolí, naběhal jsem půlmaratón, s převýšením 500m a teprve ke konci jsem se cítil odpočatý. Běhání s průměrným tepem 112 mě velmi nabilo, cítil jsem se po něm super, zatímco před tím jsem akorát polehával v posteli, bolely mě nohy, hlava a břicho a chtělo se mi brečet. Přestože určité stresové situace přetrvaly, rozhodl jsem se, že na závody odjedu, ale pojmu si to po svém.

Při cestě do Bratislavy i na místě jsem měl opět i opakovanou potřebu návštěvy wc, ale k tomu jsou dobré různé přesunové běhy a rozklusy, že přitom dojde k uvolnění střev. Tentokrát jsem ale chtěl předejít problémům z Jablonce, tak jsem asi 110 minut před startem snědl i oplatek, moc dobrý.  Věděl jsem, že se napřed běží závod na 1500m, pak poběžím ještě 3000m, důraz měl být na výkon na 3000m. Závod na 1500m jsem tedy bral hlavně jako kvalitní rozklus, i když jsem ho chtěl běžet svižně. I po diskusích s kamarády jsem se rozhodl běžet bosý, protože letos jsem ještě bosý neběžel a mohlo to vést k rozbití stereotypu, odbourání stresu a konečně to mohlo přinést i dobrý výkon. Problémem ovšem bylo, že jsem přesto všechno byl před startem nervozní a velmi se mi potily nohy, asi to bylo dáno i vysokou vlhkostí a teplotou haly. Přesto jsem v rozhodnutí setrval. Závody tohoto druhu jsou na Slovensku brány dost oficiálně, je tam i svolatelna, kontrola startovních čísel, dvojnásobná prezence apod., nicméně i bosý jsem prošel bez připomínek, což je fajn, ostatně jsem běžel v souladu s pravidly IAAF, dokonce v souladu s propozicemi v dresu atletického klubu. Připomínky tentokrát nebyly od nikoho, ani od dalších závodníků, z toho jsem byl příjemně překvapený.

Samotný závod nebyl pro mě příliš zajímavý, běžel jsem stále na posledním místě, běželo se mi dobře, ale běžel jsem i s vědomím, že mě čeká ještě další závod, že toto není ten závod, kvůli kterému jsem tam jel, ale na druhé straně jsem se snažil doběhnout se ctí. Čas jsem měl 6:15,88, doufal jsem původně i v o něco lepší, ale nevadí. Byl jsem ale velmi příjemně překvapen nejenom velmi nízkými tepy, ale i tím, jak dobře jsem se po běhu cítil, závod prostě splnil to, co jsem od něj chtěl.

Po závodu jsem se ještě chvíli vyklusal v hale a pak se šel připravit na závod na 3000m, který pak byl ještě lepší než toto, viz komentář.