5.3.2017 Halové Mistrovství veteránů SR, Bratislava-Elán, 3000 m

Pořadí: 16. ze 17 mužů

Čas: 12:13,22

Rychlost:  14,73 km/hod (4:04 na km)

Průměrná TF:  179,4 tepů/min

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

Po závodu na 1500m, viz komentář, zbývaly do startu závodu na 3000m asi dvě hodiny. Dobře vím, že mezi takovými závody potřebuji klusat, vydal jsem se tedy k nedalekému rybníku a ten oběhl, pak jsem tamtéž zkusil i 1,5 km svižněji, při vyšší kadenci. Cítil jsem se dobře, bylo tam velmi příjemně, i když možná až moc lidí a rozhodl se navštívit tamní restauraci, kde jsem si dal horkou čokoládu se šlehačkou a muffin. Vím, do startu zbývalo jen asi 80 minut, ale měl jsem na to chuť a říkal jsem si, že bych měl tělu něco beztak dát, protože jsem už měl hlad. Pak jsem doklusal do haly, pozdravil se s kamarádem, který tam běžel krátké vzdálenosti, a přichystal se na start. Do svolatelny jsem dorazil včas, nicméně start našeho běhu se posunul asi o 45 minut, celou tu dobu jsem byl na ploše a jen občas zašel na wc. Povídal jsem si tam ale i s lidmi, chvíli i cvičil či ležel a pak jsme i vtípkovali s veteránkami, které nakonec běžely ve stejném rozběhu, jako já. Cítil jsem se dobře naladěný, i když na druhé straně teplé prostředí haly na mě působilo uspávacím dojmem. Rozhodl jsem se, že tento závod poběžím ve zcela novém páru lehkých Salmingů a též jsem změnil oblečení, když jsem běžel v elasťákách, místo v trenkách. Problém s trenkami totiž byl, že jak jsem se potil, tak se mi vnitřní síťka dřela o nohy a necítil jsem se v nich úplně dobře (souvisí i s větším objemem stehen po růstu hmotnosti posledních měsících). Na elaštáky, které jsem měl jen na přesunové běhy, jsem zvyklý celou zimu, tak jsem je zvolil i na závod, byla to dobrá volba. Řekl jsem si, že tentokrát zkusím běžet rychleji, tempem kolem 4:00 a uvidím, jak se mi poběží. Běželo se i s čipy, což mi trošku vadilo, protože na cílové čáře dali asi dvoumetrové zařízení, přes které se přebíhalo a nějak jsem se necítil na něm dobře a v každém kole jsem dával pozor, abych o to nezakopl, i když riziko bylo malé.

První kolo jsem rozběhl o trošku rychleji, abych se moc nemotal s lidmi, nicméně mě většina lidí předběhla, včetně dvou veteránek, za které jsem se zavěsil. I díky nim jsem běžel první kola o něco rychleji, nicméně to pak mělo i negativní stránku, když asi po 400-500m zpomalovaly, takže jsem se je pak rozhodl asi po 700m předběhnout, pak už jsem běžel na téměř volné dráze, jen jsem občas předběhl o několik kol veterána, ročník 1946, a byl párkrát předběhnut někým o kolo. Bohužel s námi nebyl nikdo v rozběhu s časem kolem 12 minut, ale nevadí. Běžel jsem pak celkem dost soustředěně, běźelo se mi dobře, 1500m jsem měl za 6:02-6:03. V zatáčkách jsem zpomaloval, na rovinkách se ale snažil běžet svižněji, a motivoval jsem se pak i s tím, že pokud zaběhnu pod 12:15, pak pošlu nějaké peníze Salesiánům, kteří jsou mi spiritualitou blízcí. Na rozdíl od předchozích závodů jsem běžel soustředěně až do posledních kol a v podstatě litoval, že závod už skončil. :-) Čas jsem měl 12:13,22, skoro o půl minuty lépe než v Jablonci, ale i pocitově to bylo fajn. Sice jsem se pak po doběhu rozkašlal, přece jen doběh byl už na vyšší TF, ale celkově mi to přišlo v pohodě a regenerace probíhala rychle, už na dráze.

Po závodu jsem pak ještě běžel na nádraží a pak v Brně domů, bylo to všechno fajn. Celkem tento týden mám nebývale vysokých 168 km, vyšší kilometráž mi svědčí. Ale není vůbec podstatné, jestli teď mám 12:13, či 11:00, mé cíle jsou na jiných vzdálenostech a tratích a jindy. Důležitá je pohoda, do které se postupně dostávám a hlavně určitá bezstarostnost, kdy se učím běhat si jen za sebe, podle toho, jak mi vyhovuje, jak vnímám jako dobré. Myslím, že i kvůli tomu se mi cesta do Bratislavy vyplatila, mám z celého dne velmi dobrý pocit, navzdory tomu všemu chaosu, ve kterém jsem. :-)