Čas: 3:51:15 (reálný čas 3:50:32)

Rychlost: 10,98 km/hod (5:28 na km)

Profil: dva velké městské okruhy, převážně po silnici nebo cyklostezce, převýšení 120 metrů na okruh

Počasí: cca. 15 stupňů, polojasno, místy silnější vítr

Rozložení tempa (čas na km):

Fotka z evangelizačního programu před závodem: (v modrém tričku P.Martin Huk)

Fotka z doběhu do cíle:

Mým dalším závodem se stal maraton v Bratislavě, kde jsem běžel už podruhé. Loni jsem tu zaběhl čas 4:20, čímź jsem překonal osobní rekord o 42 minut. Později jsem tento rekord vylepšil až na 3:56 v Ostravě, tentokrát při téměř rovnoměrném tempu, avšak i přesto jsem věděl, že je v mých silách zaběhnout lepší čas. Protože ale má zimní příprava postrádala delší běhy (jen jeden běh nad 15 km) a protože se mi příliś nedařilo ani rychlostně, rozhodl jsem se závod pojmout jako tréninkový test aktuální připravenosti a budoucího poteniciálu. Myšlenka byla jednoduchá: snažit se běžet první polovinu (pulmaraton) na úrovni osobního rekordu, tedy tempem mezi 4:50-5:00/km a pak doklusat zbytek s cílem zlepšít čas osobního rekordu na 30 km, který byl dosud oproti ostatním vzdálenostem relativně nejhorší, a získat data pro odhad rovnoměrného tempa maratonu při případných dalších závodech.

Na závod jsme jeli s Miličem Hlucháněm a jeho ženou v neděli ráno. Milič chtěl běžet rovnoměrným tempem na 3:50, což by byl pro mě slušný čas, ale má strategie byla tentokrát zcela odlišná. Na místo prezence jsme dorazili včas a po zaprezentování jsem se rozhodl zajít do 15 minut vzdáleného kláštera redemptoristů, abych se zde pozdravil se známými studenty, řeholními bratry a řeholními knězi. Zároveň jsem využil zázemí kláštera k úschově osobních věcí a převlečení. Před závodem jsem vícekrát pil, abych si zajistil dostatečnou hydrataci a snědl jsem i nějaké oplatky s cílem dodat energii. Využil jsem i toalet v klášteře, krátce se pomodlil v kapli a pak se vydal s řeholním knězem, P.Martinem Hukem, který se přihlásil na pulmaraton, na místo startu. Po cestě jsme ještě zdálky pozdravili dalšího kněze, P.Rasťa, který vedl s laickými spolupracovníky evangelizační program na ulici. Jsem rád, že jsem měl možnost poslední hodinu před závodem strávit tímto způsobem, protože mi to pomohlo se dostat do dobré psychické pohody.

Na místo startu jsme dorazili asi 10 minut před začátkem, ale potřeboval jsem se ještě vyčurat, a proto jsem využil nedalekého křoví. Pak jsem se přesunul do koridoru a snažil se přiblížit vodičům, běžících na čas 3:30. Věděl jsem, že pro osobní rekord na pulmaraton musím běžet rychleji než oni, ale nechtěl jsem rozbíhat závod příliš rychle, a proto jsem se rozhodl se těchto vodičů několik kilometrů držet. Startovní čáru jsme přešli asi 48 sekund po startu, avšak ani poté se nedalo pohybovat bez problémů, protože kromě maratonců startovalo hodně pulmaratonců a také členů štafet. První 3 km jsem běžel s vodiči na 3:30, jak jsem plánoval, ale z důvodu velkého množství běžců jsem přehlédl značky 1.km i 2.km.

Na 3.km jsem zjistil, že reálný čas je 15:20, tedy o 30 sekund pomalejší, než měl být. Rozhodl jsem se proto se od vodičů vzdálit a mírně zrychlit. Cesta již byla volnější, nicméně i na 5.km, který byl před výběhem na silnici jsem přehlédl značku, protože ta byla schována za běžci připravených na předávku na 2.úsek štafet. Šestý až cca. 12.km byl na rychlostní silnici Petržalkou, prakticky bez převýšení. Protože tempo na 6.km bylo stále nad plánem, rozhodl jsem se dále zrychlit a 7.-9.km zaběhl za v průměru 4:42/km. Oproti původní předpovědi počasí bylo tepleji a slunečněji, než mělo být, tak jsem se více potil a na 10.km se rozhodl poprvé napít. Proto tempo kleslo na 4:53/km, ale na dalších 4 km bylo opět pod 4:50/km. V této fázi jsem předbíhal dost lidí, včetně některých mých známých. Asi na 10.km mě doběhl jeden z mých učitelů matematiky na střední škole z Brna Martin Čadek, který běžel pulmaraton, ale za chvíli jsem ho opět ztratil, protože jsem běžel rychleji než on. Před 15.km jsem vnímal už větší žízeň, takže jsem se opět napil a vylil na sebe i kelímek s vodou a použil připravenou houbičku, což vysvětluje zpomalení tempa na 4:58/km.

Na 16. až 20.km jsem vnímal už větší únavu a také dehydrataci, ale viděl jsem, že čas mám velmi dobrý a že skutečné atakuji osobní rekord na pulmaraton. Tempo bylo stále pod 5:00/km a to bylo velmi dobré. Protože jsem ale věděl, že náskok na osobní není příliš velký, tak jsem musel udělat rozhodnutí, které bylo správné z hlediska pulmaratonu a chybné z hlediska maratonu. Tím bylo, že jsem si nevzal občerstvení na 19.km a běžel dál. Asi na 19,5.km mě opět doběhl Martin Čadek a na mostě přes Dunaj na 20.km se dostal mírně přede mne. Rozhodl jsem se, že hlavní je ten výkon z pulmaratonu a že i kdybych pak vzdal, že bych měl splněno, a proto jsem běžel jen kousek za Martinem a poslední 1,1 km před cílem ještě mírně zrychlil na 4:51/km. Reálný čas na pulmaraton tak byl 1:42:55, což bylo skoro o minutu lepší, než dosud. Martin pulmaraton proběhl asi o 10 sekund rychleji, než já. Kdybych běžel do cíle, tak věřím, že bychom skončili rovnocenně, ale nemohl jsem vyplýtvat úplně všechny síly.

Hned za mezičasem na pulmaraton jsem zpomalil. Potřeboval jsem se napít, avšak občerstvovačka byla až někdy na 23,5.km. Zde mě doběhli vodiči na 3:30 i se svou skupinou a motivovali mě, abych běžel chvíli s nimi. Myslím, že nebyl ode mne šťastný nápad, že jsem to zkusil, nicméně to přispělo ke zrychlení na 24. a 25.km. Před 25.km jsem přitom už běžel sám, protože jsem viděl, že tempo vodičů nejsem schopen udržet a to zejména na výběhu kolem pošty, který vedl výrazněji do kopce. Na 26.km jsem zpomalil už více, protože se opět projevila silná žízeň a musel jsem pít jak vodu, tak čaj. I potom jsem ale dokázal běžet a tempo bylo něco přes 6:00/km. Na 28,5.km se mi začalo chtít čurat, tak jsem vyuźil travnaté plochy a pak se rozběhl. Zrychlení asi bylo dost velké, protože 30.km byl za 5:26/km, avšak viděl jsem, že toto je neudržitelné tempo. Najednou jsem cítil nedostatek energie a opět silnou žízeň. Další kilometr jsem tedy jen doklusal tempem 6:43/km na občerstvovací stanici, která byla krátce za 31.km. Zde jsem se rozhodl se bohatě občerstvit, vypil jsem vodu a čaj a poprvé i pojedl, vzal jsem si banán a tři velké kousky čokolády. Zpoždění, které jsem kvůli tomu nabral na 32.km (tempo 7:04/km) se bohatě vyplatilo, protoźe bez toho bych se trápil mnohem více. Je jasné, že problém vznikl tím, že jsem se řádně neobčerstvoval v první polovině maratonu, ale to jsem nechtěl dělat kvůli dodržení plánovaného tempa a také kvůli tomu, aby se mi nechtělo čurat už v první polovině, neboť to by znamenalo větší časovou ztrátu. Prostě to, co mi chybělo v první půli jsem vědomě musel o to více doplňovat v této části závodu, avšak naštěstí jsem si to uvědomoval a zařídil se podle toho.

Posledních 10 km jsem běžel skoro vyrovnaným tempem, kolem 6:10/km. Věděl jsem, že mi to na osobák na maraton bohatě stačí a že mám dost sil závod dokončit, i když několik kilometrů byl nepříjemný protivítr. Asi na 37.km mě předběhli vodiči na 3:45, se kterými však běžel jen jeden běžec. Za chvíli jsem pak předbíhal vodiče na 3:45, kterému se závod asi moc nepovedl, protože v té době šel chůzí. Pak zrychlil a já se pokusil chvíli běžet s ním, což se mi sice nepodařilo, ale přispělo to ke zrychlení na 38.km na 5:58/km. Poslední kilometry jsem nejprve mírně zpomalil, ale po výběhu na most přes Dunaj jsem se rozhodl ještě mírně zrychlit a poslední km uběhl tempem 5:48/km. Závod jsem tak doběhl v čase 3:51:15 (reálný čas 3:50:33), tedy o pět minut rychleji než v Ostravě. Milič i další známí doběhli ještě za mnou. Po závodě jsem byl chvíli dost vyčerpán, ale pomohly mi další tekutiny a také velmi dobré jablko, které bylo k dispozici. Pak jsem se vydal k autu, kterým mě Milič vzal do kláštera, kde jsem se převlékl, pozdravil s dalšími bratry a pak jsme společně odjeli do Brna.

I když jsem před závodem měl velké pochybnosti, zda jsem schopen něco rozumného zaběhnout, tak jsem velmi spokojen. Podařilo se mi nejenže zaběhnout osobák na pulmaraton i na 30 km, ale dokonce i osobák na celý maraton, s čímž jsem tak docela nepočítal. Navíc jsem získal odhad, že můj aktuální potenciál dává naději na výsledný čas kolem 3:38 při rovnoměrném tempu. Přitom ale ani strategie rovnoměrného tempa nepřinášela při tomto závodě u nékterých běžců ideální výsledky, protože protivítr v posledních asi 5 km byl dost silný. Myslím, že jsem se rozhodl správně, jak v tom, jak jsem postavil test, tak i v tom, jak ho naplnit při závodě. Ano, asi jsem měl na to, abych zaběhl maraton za 3:45, ale získal bych mnohem méně zkušeností a dat, jako takto. Je ale jen na mne, jak si toto vyhodnotím a zda se rozhodnu zaběhnout si ještě na jaře některý další maraton. Také kněz Martin Huk při svém prvním pulmaratonu překvapil a zaběhl ho za 1:48. Jsem rád, že jsme prožili pěkný den a že se znovu ukázalo, že běh v našem případě může pomáhat vytvářet podmínky i pro modlitbu a prohlubování vztahu k Bohu i k dalším lidem. Při dlouhých bězích (a maratonech zvlášť) je dobrá psychika stejně důležitá jako fyzická příprava a jsem rád, že se mi i pŕi tomto závodu podařilo dosáhnout dobrého výkonu i díky svým kamarádům, redemptoristům i díky modlitbě, která sice byla krátká, ale o to intenzivnější. Je bohužel pravděpodobné, že v budoucnu se opět budou objevovat pochybnosti i deprese, ale i přesto mohu toto s Boží pomocí překonávat, a to i pomocí běhu, kterému se věnuji. Znovu musím připomenout, že kdyby nebylo kamarádů redemptoristů, tak bych nikdy aktivně nesportoval a natož neběhal. I za to jim patří velké poděkování.

3.4.2010: Graf tempa vodičů na 3:30 s konečnou platností vysvětluje, proč jsem nebyl schopen před 25.km udržet jejich tempo ani přes své zvýšené úsilí (v té době běželi 4:46/km) a proč bylo hrubou chybou, že jsem se jich snažil v té době chvíli držet, i když jsem naštěstí toto své úsilí dostatečně brzy vzdal.

3.4.2010: Na serveru 42195.sk se píše: "Vytrvalostný výkon, blížiaci sa k hranici momentálnych možností, dostáva telo do energetickej nedostatočnosti, ktorá spúšťa v tele nežiadúce fyziologické procesy, končiace trvalým poklesom výkonnosti. Vyklusávaním usilovného 1/2M ďalším 1/2M tieto procesy iba predlžuješ a znižuješ vrodenú, už aj tak nie vysokú hranicu, ku ktorej sa Ti v maratóne podarí dopracovať.", avšak bohužel tento názor není podpořen žádnými argumenty, ze kterých bych mohl posoudit, zda můj výkon v Bratislavě překračoval hranici pro tyto nežádoucí fyziologické změny. Částečnou odpověď ale na stejném serveru dává jiný diskutující, když píše: " Troufám si tvrdit, že ta první půlka nebyla naplno a běžel jsi ji se zbytečně velkou rezervou, o čemž svědčil i fakt, jak snadno jsi se mnou mluvil, když jsi mne na 10.km předbíhal.". Dle mého názoru jsem test neběžel úplně na hraně svých možností a i první polovinu jsem běžel téměř celou jen v aerobním pásmu. I přesto ale zůstává otázkou, nakolik dlouhé běhy jsou nebo nejsou pro mé zdraví prospěšné, nebo aspoň akceptovatelné.