Postřehy ze závodů (Petr Kaňovský)

Návrat na přehled závodů

Zobrazit zprávy ze všech závody - rok:   2021   2020   2019   2018   2017   2016   2015   2014   2013   2012   2011   2010   2009   2008   2007   


20.6.2010 Visegrad maratón (Vyšné Ružbachy -> Rytro)

Pořadí: 134. z 258 klasifikovaných běžců

Čas: 3:54:09

Rychlost: 10,81 km/hod (5:33 na km)

Profil: Trať vedla převážně po silnici, s výjimkou posledních 200 metrů po trávě.První km klesání, poté mírně zvlněný profil, 14.-19.km prudké stoupání (převýšení kolem 200 metrů), 19.-27.km prudké a postupně pozvolné klesání, 27.km-cca.38.km mírně zvlněný profil, poslední 4 km pozvolné stoupání, podrobněji na této stránce

Počasí: cca. 15 stupňů, vytrvalý déšť

Rozložení tempa (čas na km):

Foto z doběhu:

Foto z průběhu: (vlevo P.Martin Huk)

Mým 49.soutěžním během a 50.během závodem vůbec, počítám-li i charismatický běh, se stal Visegrad maraton, kde jsem již nepříliš úspěšně běžel loni za 4:53, více zde. Podobně jako loni jsem účast spojil s několikadenní dovolenou na Slovensku, spojenou s návštěvou přátel redemproristů na Slovensku, konkrétně v Bratislavě, v Banské Bystrici a v Podolínci. V Podolínci se také den před závodem konalo kněžské svěcení mého kamaráda Miloše, se kterým jsem před 3 lety prožil celý rok v řeholním domě v Bratislavě, kde mě mimochodem přivedli ke sportu, o čemž už jsem psal dříve. Celý pobyt byl fajn a přinesl mi hojný užitek.

Závod tentokrát startoval ve Vyšných Ružbachách a ne v Podolínci. Před závodem jsem měl strach, zda se vůbec bude konat, protože před 14 dny Podolínec zasáhla voda, více zde, nicméně nakonec míra postižení trati byla taková, že se podařilo vše do startu závodu zprovoznit. Závodu jsem se účastnil se svým kamarádem redemptoristickým knězem P.Martinem Hukem, který běžel teprve svůj druhý maraton, nicméně již ve Vídni běžel při výrazně nerovnoměrném tempu pod 4 hodiny. Díky němu jsem mnohé zvládl jednodušeji než loni, protože zajistil dopravu na místo prezentace, na místo startu a pak i z cíle do Podolínce, za což jsem byl vděčný.

Před závodem jsme s Martinem diskutovali taktiku. Věděl jsem, že jsem v posledních týdnech zaznamenal výrazná zlepšení na kratších vzdálenostech (1-15 km) a že má příprava postrádala vytrvaleckou složku, o čemž svědčí absence delších běhů i kratších běhů v tempu maratonu (kolem 5:30/km). V podstatě jsem běhal převážně v tempu desítky a pak volné regenerační běhy. Věděl jsem také, že má kilometráž se zvýšila nad 300 km za měsíc, více zde (poslední graf) a v posledním týdnu před závodem jsem při volnějších bězích vnímal únavu a měl strach, zda vůbec maraton zvládnu. I přesto jsem se ale i s ohledem na P.Martina rozhodl závod rozběhnout tempem kolem 4:55/km a tím běžet až po první stoupání, kterým je kopec Vabec na 14.-19.km a podle toho si nastavil i své stopky. Po zkušenostech z minulých závodů jsem se rozhodl zaexperimentovat a závod běžet nalačno. To znamená, že jsem se více najedl večer, samozřejmě zvýšil i pitný režim, ale v den závodu se startem již v 8:30 (symbolický start) nic nejedl a pouze vypil vodu a čaj, přestože jsem i kvůli účasti na mši vstával již v 5:45. Byl to trochu risk, ale na delší ranní běhy nalačno jsem zvyklý a běhá se mi tak často lépe než kdykoliv jindy.

Jak je u mých maratonů obvyklé, tak již od rána pršelo a déšť vytrval až do konce závodu. Déšť je sice lepší než slunečné horké počasí, nicméně ho nemám úplně rád, už jen kvůli dioptrickým brýlím, které se mi rychle zamokří a zamlží. I přesto jsme ale s P.Martinem odmítli běžet v igelitovém pytli na oblečení, který pro ochranu před deštěm zvolili někteří závodníci. Myslím, že toto bylo správné rozhodnutí, protože bychom byli mokří stejně nebo i více, sice ne od deště, ale od potu. Symbolický start proběhl v 8:40 a pak jsme se vydali poklusem asi na 1 km vzdálený oficiální start. Je dost možné, že pořadatelé chtějí tímto způsobem dosáhnout, abychom se před závodem rozklusali a tak se připravili na samotný závod. :-) Po chvíli čekání, které jsme využili k poslednímu vyprázdnění (čurání) závod odstartoval.

První kilometr vedl s kopce, poté se běželo již přibližně po rovině. Běžel jsem s P.Martinem a snažil se rozběhnout dohodnutým tempem, což se nám podařilo. V třetím kilometru jsme ale měli čas 5:21 a ve čtvrtém dokonce 5:35, na což jsem reagoval pokusem o zrychlení. Pátý kilometr za 4:21 ukázal, že čtvrtý kilometrovník byl chybně umístěn, ale od 6. po 10.km jsme běželi v tempu jen 5:04 až 5:28 na km. Sice bych zvládl běžet o něco rychleji, ale vnímal jsem, že mi to prostě neběží dobře, že bych se u toho moc unavil a že bych pak možná ani nedoběhl. P.Martin se přizpůsobil mému tempu a zřejmě udělal dobře. 10 km jsme uběhli za 51:25, což byl nicméně poměrně špatný čas na to, že se blížil Vabec.

Po občerstvení na 11.km (já si vzal vodu) jsme zkusili při průběhu Starou Lubovňou přidat, takže naše tempo na 12.-14.km zrychlilo na 5:00-5:07 na km, nicméně hned na začátku Vabce kleslo na 6:49/km. Mám podezření, že vzdálenost mezi 14. a 15.km je vyšší než 1 km, čehož jsem si všiml už loni, ale to je jedno. Před Vabcem jsme se s P.Martinem dohodli, že každý poběžíme svým tempem, protože jsme očekávali, že já budu o něco rychlejší do kopce a on pak rychlejší s kopce. Dost jsem se ale mýlil, protože při běhu na Vabec byl již aktivnější P.Martin. Snažili jsme bojovat s protivětrem během za sebou a střídali se ve vedení, ale i tak tempo bylo poměrně nízké, tedy i pomalejší, než jsem plánoval (kolem 6:00/km). Na vrcholu jsem vzal vodu a dvě kostky cukru, ale P.Martin zrychlil a velmi rychle mi utekl. Celý dvacátý kilometr jsem vlastně jen proklusal a přestože vedl s kopce, tak jsem běžel stejně pomalu jako do kopce. Pak jsem se snažil zrychlit, ale ani to mi nešlo, takže na 21.-24.km jsem běžel jen 5:08 až 5:29/km a v tomto úseku mě předběhlo hodně lidí.

Na 25.km přišla krize, kdy jsem opět zpomalil a nechtělo se mi běžet, navíc v té době i zesílil déšť. Když jsem ho zaběhl za 6:07, přestože stále vedl s kopce, tak jsem se vyčural a pak se rozhodl radikálně změnit svůj přístup. Když se přede mne přehnala Eva Seidlová se s asi 5 lidmi, tak jsem se zkusil rozběhnout za nimi, i když mi utekli asi o 50 metrů. Chvíli jsem se přemáhal, abych rychlost udržel, ale překvapivě se mi to podařilo a další dva kilometry zaběhl za 4:57 a 4:55. Velmi mne povzbudila hudba při průběhu vesnice před Mníškem a najednou se dostal do určitého "euforického" stavu s chutí se modlit, radovat se ze života a podobně. Tento stav vydržel i poté, co jsem doběhl P.Martina na 29.km. Přestože jsem byl rychlejší než on, tak zrychlil a běžel se mnou od tohoto okamžiku až téměř do cíle. Snažil jsem se běžet tempem do 5:30/km, při kterém bych atakoval svůj osobní rekord. Běželo se mi dobře, radoval jsem se z běhu i ze života, zpíval jsem si polohlasně, modlil se (např. když zvonily zvony poledne, tak jsem se pomodlil Anděl Páně) a bylo to fajn. Tento stav vydržel několik kilometrů a byl jsem za něj vděčný.

Druhá krize přišla na 35.km, kdy jsme zpomalili na 5:43/km a kdy jsem začal vnímat svalovou únavu, která se projevuje mimo jiné i výrazným drobením kroku. Protože jsem na toto zvyklý, tak jsem začal výrazněji měnit rytmiku běhu, chvílemi výrazně zakopával, měnil rychlost a podobně, což se mi dlouhodobě osvědčuje jako správná taktika. P.Martin se k mému překvapení přizpůsobil i změnám tempa, které pro něj nemohly být přirozené, ale po závodu říkal, že i jemu to pomohlo. Na 35.km jsem vzal na občerstvovačce kromě vody i pět malých kostek cukru. Krátkodobě to pomohlo, ale příště už podobnou chybu neudělám. Glykemie sice rychle vzrostla, ale poté poklesla ještě výrazněji než před občerstvením, takže toto bylo spíše kontraproduktivní. Po 36.km za 5:47 jsem viděl, že už na osobák nemám šanci, ale snažil jsem se pomoci aspoň P.Martinovi, který ve Vídni běžel kolem 3:55. Na 37.km jsme bohužel přehlédli kilometrovník a na 38.km zjistili, že tempo máme kolem 5:49/km. Poté ale následovalo mírnější stoupání, ve kterém jsme už oba vnímali krizi. Já se snažil bojovat opět změnami tempa a P.Martin mě podporoval hlavně psychicky, protože ani on neměl sílu se vedení tempa ujmout, byť bych to v ten okamžik potřeboval. Další kilometr vedl z mírného kopce a tam se snažil zrychlit, což se celkem podařilo, byť tempo bylo 6:02/km.

Poslední dva kilometry vedly do výrazného stoupání. Zkusil jsem do toho dát vše, co bylo v mých silách, při každém zrychlení povzbuzoval i P.Martina, stále se za ním otáčel a doběhl 2-3 běžce. 41.km jsme běželi za 5:52, ale zde mi již ubývaly síly. V polovině 42.km jsem tedy svou snahu "vzdal" a nechal P.Martina, aby spolu s jedním Polákem svedli cílový souboj sami, a nakonec mi utekli o 12 sekund. P.Martin tak skutečně zaběhl osobák a já s časem 3:54:09 zaostal jen o tři a půl minuty a i výsledné umístění (134.místo z 258 lidí) považuji za uspokojivé. Myslím, že jsem dosáhl více, než jsem očekával jak několik dní před závodem, tak i během něj. Také můj "internetový běžecký" poradce předpokládal, že zaběhnu hůře, i když jsem mu jinak vděčný za mnohé cenné rady (tip, jak zaběhnu, jsem ale od něj nechtěl znát předem a udělal jsem dobře). Zajímavé je, že mě celý závod trápila potřeba smrkání, přestože před i po závodu mám zcela čistý nos. Věřím však, že i v tom byl maraton prospěšný, neboť dýchání vlhkého vzduchu dobře uvolnilo mé nosní dutiny.

Po doběhu jsem se občerstvil kulajdou s pečivem, kterou připravili pořadatelé, byla velmi dobrá. Pak se i s dalšími lidmi vydal do Podolínce a poté autem a vlakem s P.Martinem až do Bratislavy. Kvůli tomu jsem bohužel musel oželet obvyklý odpolední nebo podvečerní výklus po závodu, což mě mrzí, nicméně další den jsem s kamarádem dal 3,1 km tempem 6:52/km a cítil se v pohodě. Večer jsem se pak vydatně najedl a další den se rozloučil s kamarády Redemptoristy a vydal se do Brna. Myslím, že čtyřapůldenní výlet se mi po všech stránkách vydařil a jsem vděčný za vše, co jsem mohl prožít. Samozřejmě se mi nevyhnuly některé problémy a nepříjemnosti, ale hlavně jsem prožil spoustu radosti, jak při běhu, tak i jinde. Vůbec není důležité, že jsem právě na tomto závodu nezaběhl osobák, však to ani vzhledem k profilu nebývá obvyklé. Nyní už ale nastává čas zvažovat, co běžecky dále. Ještě je tu možnost běžet za týden olomoucký pulmaraton, pak ale v každém případě bude muset přijít období odpočinku, protože se nechci nijak ničit. Je velmi dobře, že už předminulý závod Letního běžeckého poháru jsem jen proklusal (bosky) a minulý neběžel vůbec. Myslím, že opravdu nemám kam spěchat. :-) Závažnější otázkou ale je, jestli se nadále snažit o zlepšování maratonských výkonů, nebo jestli se soustřeďovat spíše na kratší trasy a maratony běhat jen občas, "pro radost". Každopádně vím, že kvalitní čas není tím hlavním, co od běhu očekávám, jakkoliv mě baví nejrůznější analýzy, grafy a vše kolem. Pokud mi běh bude přinášet radost a zdraví, tak bude vše v pořádku. Poděkování patří ještě jednou hlavně mým přátelům redemptoristům, kteří mě k běhu i sportu přivedli, a samozřejmě i P.Martinovi Hukovi, se kterým jsem prožil velmi příjemný závod se vším, co k němu patří (včetně času před závodem i po závodě).


Návrat na přehled závodů